Hlavní obsah

Nezapomínejte na pohádku na dobrou noc

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Čtení pohádek upevňuje vztah rodiče a dítěte

Čtení pohádek na dobrou noc vnímají někteří rodiče jako nutné zlo. Udělejte si z něj radši s dětmi společný rituál.

Článek

Časopis Uzlíček

Tento fakt jsem si uvědomila až při návštěvě jedné své kamarádky, která s oblibou říkávala manželovi: „Dneska jsem vařila večeři, umývala nádobí a celý den jsem gruntovala byt, zatímco ty jsi byl s klukama na fotbale, takže víš co? Dneska čteš pohádku na spaní dětem ty!" Jana měla zkrátka pocit, že by Jirkovi měla ukázat, kdo z nich dvou si v jejich vztahu užívá, a kdo se po celou dobu jen dře a lopotí. Pro Jirku však četba pohádek nebyla nikdy žádným trestem. Když měl, jak s oblibou říkával „uspávací službu" on, vždy jsem se do pokojíčku přikradla i já, tiše jsem usedla na zem a s napětím jsem čekala, jaký neuvěřitelný příběh Jirka vytáhne z rukávu tentokrát. Jeho pohádky byly vždycky napínavé, dobře dopadly a vždy z nich plynulo nějaké ponaučení. Když děti něco trápilo, nebo se doma řešil vážnější problém, Jirka problém zasadil do napínavého příběhu a závěrem přišel s rozuzlením, které děti v této formě většinou vždy vzaly za vlastní. Problém tak byl vyřešen, ovzduší se pročistilo, děti ulehaly s klidnou hlavou, a Jirka měl svoji „uspávací službu" zdárně za sebou.

Kočička s prokousnutým očíčkem

Pohádky se u mé kamarádky začaly číst ještě v době, když byly obě děti v kojeneckém věku. Právě toto období je pro seznámení dětí s vypravováním a příběhy to nejlepší. Děti si začínají zvykat na nová slova a zvuky. K prvnímu seznámení s knihou by mělo dojít přibližně v 6. měsíci, tedy ve stejné době, kdy většinou dochází i k prořezávání prvního zoubku. V této době se děti s literaturou seznamují více ústy nežli četbou, a tak se může stát, že maminku či tatínka zklame, když jejich miminko místo prohlížení začne gumovou knížku žvýkat v pusince a největším vrcholem čtenářského večera se stane prokousnuté očíčko kočičky, která zrovna s pejskem připravovala výtečný dort. Snažení ale nevzdávejte. Ukazujte dětem obrázky a přidávejte k nim zvuky. Dítě se s knížkami bude seznamovat postupně a časem začne vnímat i příběhy, které v nich uvidí.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Pohádky vaše dítě dokonale uspí

Pohádky o strašidlech děti neuspí

Udělejte si ze čtení pohádek součást rituálů, při němž děti ukládáte ke spaní. Pohádku vykládejte těsně před spaním. Ať už budete číst oblíbenou knížku, nebo si budete vymýšlet příběhy vlastní, neměly by v pohádce vystupovat žádné strašidelné postavy. Dítě by mělo usínat klidně a spokojeně. Vystresovaná ratolest, která po hororové pohádce uvidí v každém stínu vrženém na stěnu svého pokojíčku strašidlo, rozhodně klidným spánkem neusne. Pustíte-li se do vlastních příběhů, pojmenovávejte hrdiny jmény kamarádů či blízkých, které dítě zná. Dítě tak mnohem více vtáhnete do děje a vaše vyprávění bude poslouchat s větším zaujetím.

Nezapomínejte také na to, že by z každé pohádky mělo plynout ponaučení. Ať už je to to, že „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá", nebo fakt, že „lež má krátké nohy". Pohádka na dobrou noc se stane hezkou tečkou za celým dnem, který jste společně prožili. Mějte ale na paměti, že by se pohádka nikdy neměla stát zdrojem trestů. Pokud dítě zlobilo, zakázat mu můžeme spoustu jiných věcí, bez kterých se jeden den rozhodně obejde. Čas na pohádku bychom si měli najít každý den. A co ve dny, kdy vám potomek skutečně za celý den příliš radosti nenadělal? Zkuste nějakou pohádku o tom, jak se zlobivý Tomášek nebo ušpiněná Alenka zase polepšili...

Časopis Uzlíček listopad 2006

ynezorPumanzeSaNyknalC