Hlavní obsah

Obaly potravin: Jsou nebezpečné?

Foto: shutterstock.com

Mohou se z obalů uvolňovat nebezpečné látky?

Jsou opravdu obaly na potravinách nebezpečné? Pokud by měly mít látky přítomné v obalech potravin a jejich „prolnutí“ do samotných výrobků takový vliv, jak se často píše, lidstvo by patrně dlouho nepřežilo. Víme, jak to s nimi ve skutečnosti je!

Článek

Časopis TEST

Kontrola téměř vylučuje rizika

„Současný systém bezpečnosti potravin a požadavky na zdravotní nezávadnost jejich obalů jsou takové, že pokud nakupujeme výrobky od korektního výrobce, který například uvádí na obalu svou adresu, není se třeba něčeho bát,“ konstatuje Jaroslav Dobiáš z Fakulty potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

Oproti kontaminaci jídla z obalů představuje podle Jaroslava Dobiáše vyšší riziko průniku látek do potravin používané nádobí. Nekvalitně vyrobené nádobí z umělých hmot může potraviny kontaminovat řadou nebezpečných látek, jako je například mediálně známý formaldehyd z melaminového nádobí. Ale ani u napohled bezpečného porcelánového nádobí si nemůžeme být zcela jisti – to v případě dekorů, z nichž se mohou uvolňovat například těžké kovy (olovo nebo kadmium). Optimální je tedy nezdobené, jednoduché bílé nádobí.

Další rizika kontaminace v sobě nese dnes moderní využívání obalů z recyklovaných materiálů, ať již jde o recyklovaný papír nebo recyklované plasty. Z takových obalů se mohou skutečně uvolňovat látky, které tvořily složky původní hmoty, z níž byl recyklovaný obal vyroben. Klasické papírové obaly jsou naopak zcela bezpečné. To platí i pro papírové sáčky na čaj, které se máčejí ve vařící nebo velmi horké vodě. Nebezpečí nehrozí ani z fólií na zabalení potravin. Jde totiž o obaly, jejichž výroba je pod kontrolou příslušných dozorových orgánů a které jsou – a to je důležité i v případě, že by kontrola selhala – velmi tenké, takže riziko druhotné kontaminace potravin je zanedbatelné.

Foto: shutterstock.com

Většina obalů je zdravotně nezávadná

Největší mýtus – neurotoxicita hliníku

Ačkoli se skutečně velmi často v médiích upozorňuje na negativní vliv hliníku a riziko Alzheimerovy choroby v souvislosti s jeho nadměrným příjmem, jde o naprostou manipulaci a mýtus srovnatelný s mýtem o špenátu jako nejlepším zdroji železa. Skutečnost, že samotný hliník za nic nemůže, má přitom jasnou logiku. Hliník je třetím nejrozšířenějším prvkem v zemské kůře a tvoří zhruba osm procent z celkové hmoty prachových částic, které dnes a denně vdechujeme. „Bylo by velmi divné, kdyby lidé, kteří se celý život pohybují v takovém prostředí, byli na hliník tak citliví, jak se uvádí,“ zdůrazňuje Dobiáš.

Z toho vychází i používání hliníkového nádobí či příborů, které by na rozdíl od obecného povědomí nemělo mít na zdraví spotřebitele žádný vliv. V případě obalů platí přitom totéž na hojně používané alobaly, které (ani při vyšších teplotách, např. grilování, pečení) nepředstavují nebezpečí druhotné kontaminace potravin.

Paradoxy

Paradoxů je celá řada. Například to, že spotřebitel preferuje pestré obaly potravin, které jsou potištěny barvami, o nichž se předpokládá, že nepřijdou do kontaktu s potravinami a požadavky na ně nemusí splňovat přísná kritéria na obsah pro organismus rizikových látek. Největším paradoxem ale zůstávají obavy z obalů z hliníku, který každou minutou dýcháme z ovzduší, a strach z kontaminace potravin těžkými kovy, které minimálně ve větších městech vdechujeme z výfuků aut.

Zaujal vás článek? Chcete se o obalech potravin dozvědět více? Zajímá vás, jak dopadly testy domácích spotřebičů a potravin? Na www.dtest.cz jsou veškeré testy časopisu TEST přístupné všem předplatitelům!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama