Odkud se vzaly spermie?

V první řadě vy, když jste se někdy nad hranicí své trestní odpovědnosti rozhodla poprvé prozkoumat mužské tělo, které tenkrát, v té době, ještě nevědělo, jak se má samo chovat. Proběhlo nějaké to mazlení a ejhle! Na vašem bříšku přistálo cosi lepkavého, mazlavého a nelibě vonícího (za to určitě mohla konzumace piva, které měl zakázané od rodičů). Jako kdyby Kolumbus objevil Ameriku! Avšak vy, poučená z „bravíčka“ a rubriky Láska, sex a něžnosti, jste měla jasno: není to Amerika, ale spousta malých hlaviček s ocásky schovaných do bílých kapek husté konzistence.

Jenže v roce 1677 se „bravíčko" nečetlo a ani magazín ProŽeny.cz neexistoval, takže se člověk neměl kde nachytračit. V té době jeden zvídavý student, medik s hrozným jménem Ham přišel k uznávanému optikovi Antonitovi van Leeuwenhoekovi v holandském městě Delft se skleněnou lahví tekutého materiálu, o němž dnes víme, že obsah jedné zbloudilé kapky může pro jednoho znamenat štěstí a druhého nervový kolaps. (Jestli vás zajímá, kde ho vzal, tak prý od jistého muže trpícího nočními polucemi, což je něco jako noční můra chlapců v pubertě – samovolný výron ejakulátu.) Tak tenhle Ham hodil lepkavé sperma pod mikroskop a kroutil hlavou nad tím, že se v něm prohánějí podivní pulci stejně rychle jako dnes občané Holandska na kolečkových bruslích.

Optik, zkraťme mu jméno třeba na Lee, nehnul ani brvou a chtěl důkaz. A když zjistil, že Ham mluví pravdu, porovnával nové zjištění se svým objevem – maličkými vodními tvory jím pojmenovanými „infusorie“. Tihle noví návštěvníci se však odlišovali. Měli o mnoho delší ocásky a kulatá tělíčka. A co víc: Vrtěli se jako hadi. Neméně divné by to i to, že když se za pár hodin k mikroskopu vrátil, malí „úhoříci“ se již nehýbali. Vědci tak přišli s teorií, že se jedná o příznak nějaké choroby, neboť přeci nemůže být normální, aby zdravý muž během spánku vyplodil něco takového. „A bez bab, doktore, bez bab,“ řekl by Bohuš Stejskal v komedii, kterou všichni dobře známe.

Nastal kolotoč pokusů s odběry spermatu zdravého jedince, přičemž se ukázalo, že délka života spermií záleží na teplotě. V chladu vydržely jeden den, ale v teple brázdily sklíčka pod čočkou i dny tři. Lee měl však po tomto objevu těžkou hlavu, protože věřil, že se jedná o živé tvory nikoliv parazity, jak si mnozí mysleli. (A propos. Tenkrát se „to“ pojmenovalo spermatozoidy.) Předložil tedy svoji domněnku vědecké společnosti, která mu uvolnila ruce pro další bádání. Krok to byl správný, jak se následně ukázalo, neboť odborníci z celé Evropy smekli před optikem klobouk, čímž mu dali za pravdu.

A dnes se to někdy tak vesele polyká...