Hlavní obsah

Pětkové krize: Proč do deprese upadáme ve 25, 35 a 45 letech

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Máte pocit, že váš partner má dokonalé symptomy krize středního věku, ale je mu teprve pětatřicet? A zatímco ostatní děsí kulatiny, vy upadáte do deprese s blížící se čtyřicátou pátou svíčkou na dortu? Proč právě pětky budí tolik emocí?

Článek

Někdo bilancuje o silvestrovské noci, hodnotit uplynulý rok ale můžete i při sfoukávání svíčky na narozeninovém dortu. Některé roky mohou mít sklony k rekapitulování života silnější než jiné. Díky mediální masáží, která hlásá, že „život začíná po třicítce” a „čtyřicítka je nejlepší věk” už nás tolik neděsí dosažení další dekády, ale pocity marnosti se posouvají blíže k pětkovým rokům.

Když končí dětství

Společensky jsme si vytvořili systém dní, týdnů, roků, termínů a uzávěrek. Fungujeme v časových celcích v životě pracovním i osobním. Jak často sami sebe slyšíte, že něco chcete stihnout do konce týdne, do září, do jara? A když se to nevydaří, přichází frustrace. Pětkové roky jsou podobně důležitými milníky. Krásně je to vidět na patnáctinách. Končí dětství a mladý člověk získává více práv, možností, ale i odpovědnosti.

25 let: Vylétnutí z hnízda

V osmnácti je člověk sice oficiálně dospělý, osamostatňuje se ale až odchodem od rodičů. V průměru se Češi osamostatňují právě kolem 25. roku. To jim mnohdy vnáší do života strach z budoucnosti, finanční starosti a celkově nejistotu. Ruku v ruce mohou jít problémy studijní, v práci i partnerské. Pokud se člověka unavuje monotónní práce a nemá vážný vztah, s koníčky to není také valné, může mu jeho život připadat fádní a nenaplněný.

Foto: wavebreakmedia, Shutterstock.com

Ideálům o škole snů nebo prvním zaměstnání nemusí realita odpovídat, dvacátníci se pak rychle cítí vyhořelí a žádají změnu

„Pozitivní vnímání sebe sama stojí na dvou pilířích. Prvním je sebehodnota: mám se rád. Druhým je kompetentnost: něco umím, něco jsem dokázal. Stanovte si různé menší cíle, jichž lehce dosáhnete, a tím posílíte svou sebedůvěru. Pozitivně vnímejte i nepatrné úspěchy, opakovaně se chvalte, a tak posilujte podvědomí, které řídí vaše chování,“ radí psycholog Boris Štepanovič.

35 let: Děti, vztah, kariéra

Do třiceti chce většina lidí najít životního partnera, zařídit si bydlení a založit rodinu. Pokud to tak nemáte, ač po tom toužíte, bude vás to s každým přibývajícím rokem trápit stále více. Možná vás bude sžírat, že se stále nedaří vám otěhotnět, budete se cítit pod tlakem, což vás samozřejmě uvrhne do začarovaného kruhu. V pětatřiceti jste ale pořád mladí, zkuste si tedy vzpomenout na některý z vašich dřívějších snů, který jste nezrealizovali, a zaměřte se na něj. Krom toho, že se oprostíte od toho, co vás stresuje, se sami možná posunete někam úplně jinam, než kam jste směřovali původně.

Pak se vám může vyhnout i úzkost plynoucí z věčného srovnávání s druhými, ke kterému často svádí sociální sítě. „Toužíme mít to samé jako člověk na fotce. Možná se o to i pokusíme, ale vzápětí jsme zahlceni dalšími fotkami a úsilí brzy vzdáváme. Tady leží podstata toho, proč jsme se sociálními sítěmi v kapse více náchylní k úzkostem – vzniká kvůli nim iluze, že mít dokonalý život nestojí žádné úsilí. Jenže všechno, co má v životě hodnotu, chce tvrdou práci,” vysvětluje psychoterapeutka Alžběta Protivanská. Při každé fotce tedy myslete na to, že se za ní může skrývat to, co vám není zřetelné.

Foto: Dima Berlin, Shutterstock.com

Seznámit se po třicítce je těžší než na střední, rozhodně to ale stojí za zkoušku. Po čtyřicítce to bude jenobtížnější a po padesátce téměř bez šance, neodkládejte to

45 let: Ztráta životních jistot

Rytmus vašeho dospělého života udává práce, domácí povinnosti, péče o rodinu. Jeden rok se podobá druhému a vy se můžete nechat tímto tempem snadno ukolébat. Špatně pak snášíte jakékoli zásadnější změny. Děti pomalu dospívají (pokud tedy nejedete druhé kolo) nebo alespoň tak často nepotřebují rodičovskou náruč. Stejné zaměstnání vás po letech ubíjí stereotypem, ale z hledání nového máte strach, protože už nemáte mladický elán a také nemusíte vyhovovat požadavkům moderní doby. Velkou ranou je pak rozpad partnerského vztahu – na rozvod dochází většinou právě po čtyřicítce.

Co dělat, když se po rozvodu cítíte zrazeni, sami, nepotřební? „Pusťte se do nových věcí. Vzpomeňte si i na věci, které vás kdysi bavily, a vraťte se k nim, pokud jste je ve vztahu zanedbávali. Obnovte i stará přátelství, a hlavně pracujte na svém vztahu sami k sobě. Být sám se sebou v pohodě je totiž ta největší životní výhra,“ radí terapeutka Lenka Matoušová ze Servisu vztahů. A to platí nejen o tom, když se cítíte sami, ale i když vám to v práci nevyhovuje.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek