Dlažba: Nezničitelná podlaha?!

Dlažby prošly za posledních několik let výraznou proměnou. V propadlišti dějin už jsou lesklé bílé a krémové kachlíky o velikosti 20 x 20 centimetrů. Ty současné totiž dokážou svým vzorem dokonale napodobit dřevěná prkna, pravou kůži nebo třeba kámen. Samozřejmě že široká je i nabídka různých barev a vzorů – přitom čím výraznější, tím lepší - a k těm nejoblíbenějším patří ty metalické, tedy kovově lesklé. Vypadají tak krásně, že je mnohým líto po nich šlapat. A právě ty lze snadno „vytáhnout“ až na zeď a vytvořit z nich třeba čelo postele nebo „záda“ pro věšáky v předsíni, aby se věci neušpinily o omítku.

Proměnou prošla i velikost – za standard se dnes povařují rozměry 45 x 45 nebo 60 x 30 centimetrů. Ovšem setkat se můžeme i s velikostí 120 x 30 nebo 120 x 20 centimetrů a to především u imitace dřeva, kdy pak dlažba vypadá jako opravdové prkno. K mání jsou však i rozměry 120 x 60 a dokonce 120 x 300 centimetrů.

Má-li nám podlaha vydržet krásná celá léta, je třeba volit nejen zajímavý vzhled, ale také tu správnou kvalitu a odolnost. Rozhodně neplatí, že by zahraniční výrobky byly lepší než ty tuzemské. I když určitě budou dražší, protože ty domácí začínají na částce zhruba 300 až 400 korun za metr čtvereční. Za moderní velké formáty zaplatíme klidně i dva tisíce.

Ovšem vybírat bychom měli nejen podle ceny, ale také konzultovat s prodejcem, kam ji chceme použít. I dlažby se totiž dělí do různých skupin odolnosti, hovoří se o takzvané otěruvzdornosti. Vyjadřuje se písmeny PEI a stupni I až V. Přitom platí, že čím vyšší číslo je, tím je dlažba odolnější třeba vůči poškrábání kamínky. Proto do chodby bychom měli použít dlažbu se stupněm otěru aspoň čtyři, do ostatních částí bytu může být nižší.

Jsou studené – to je největší nevýhoda, kterou mnozí z nás dlažbám vytýkají. Pravda to je i není, neboť dlažba je krytina, pod kterou lze umístit podlahové topení. A jak už potvrdili i lékaři, teplo stoupající od země je mnohem zdravější než to z radiátorů, kdy se víří prach a třeba alergici trpí. Mnohým vadí tvrdost dlažby. Když nám na ni upadne sklenička či talíř, rozbijí se na tisíce kousků, což se třeba u korku nebo PVC nestane, i když u nich zase hrozí, že se poničí podlaha. Ano, keramická dlažba praskne jen opravdu výjimečně a navíc ji lze vyjmout a nalepit na její místo novou.

Tvrdost ale opravdu problém je, ovšem ne pro naše nádobí, nýbrž naše záda. Chozením po tvrdé podlaze se totiž otřásá celá naše pohybová soustava. A pokud je třeba žena doma na mateřské dovolené a v kuchyni se „točí“ dvě i tři hodiny denně, mohou jí pak bolet nohy, záda a tím i hlava. Samozřejmě že tuto závadu lze eliminovat - nesmíme chodit naboso, ale pořídit si dobré domácí přezůvky, ideální jsou léty prověřené korkáče.

A jaké máte zkušenosti s dlažbou vy? Řekněte to ostatním v diskusi pod článkem.