Lásku prozradí poloha při spánku

Dva zamilovaní, kteří mají oči jenom pro sebe a jsou v zajetí hormonů štěstí, chtějí ležet tělo na tělo, touží být v blízkosti svého partnera a cítit tlukot jeho srdce. Mezi jejich těly by se snad nenašla jediná mezírka. Čím blíž u sebe spí, tím mají bližší i vztah. Dává to logiku. Pokud se o partnera bojíte, chcete ho tisknout a držet, nebo se mu lepit na záda, aby vás neopustil - přirozený pud. Jestliže jste naopak vy iniciátorkou chladnějšího chování a nejste si tak docela jistá kvalitou svého partnerského svazku (prostě nevíte, jestli jste na té „správné vztahové adrese". No splést si ji je lidské, že?), vytváříte si odstup.

Mark Goulston, psychiatr, který je velmi známý tím, že se zabývá výzkumy chování párů při spaní, udává, že pozice, ve kterých dvojice spí, nemusí být stoprocentně přesným a směrodatným ukazatelem pocitů, ale jako vodítko postačí.

Nově nalezená láska a touha po blízkosti vypadá tak, že partneři jsou k sobě natočeni čelem, proplétají se, objímají. Polohy těl vypovídají o jakémsi odevzdání, oddanosti a ideálech, potažmo idylce. Žije se z přítomnosti, co na tom, že by to eventuálně mělo někdy skončit? Teď je to přeci hloupost...

Páry, které se milují a mají k sobě vybudované silné pouto, se k sobě zpravidla tulí takto: Jeden ležící na boku je zezadu láskyplně objímán druhým (dýchá mu na záda). Kdyby se dva předtím pohádali, nebo by řešili nějaký vleklejší a hlavně dosud ignorovaný problém týkající se např. sexuálních problémů, takto by neusínali. Muž, který je tím, jenž svoji partnerku přivinutím a objetím stahuje k sobě do bezpečné zóny, by se na to totiž jinak... vykašlal.

Pokud jsou k sobě partneři zády, nemusí to hned znamenat odmítání a blokování pokusů o kontakt. Dva citově naklonění lidé, kteří si třeba ze začátku zvykají na přítomnost toho druhého a nejsou ještě „zvyklí" na jakousi omezenost prostoru a tisknutí, volí kompromis. (Rušit je může i chrápání partnera, mluvení ze spaní apod.) Oba mají svoji část postele, která jim dává dostatek prostoru, ale dotýkají se buď zády, hýžděmi nebo chodidly. Takhle je to v pořádku, žádné obavy, mnoho párů takhle usíná.

Dvojice ležící zády k sobě, ale každý si působí „na vlastním písečku" čili svém okraji postele, je standardní polohou po rozepři (reakce na předešlou hádku). Pokud jsou ještě ruce nějakým způsobem zkřížené nebo semknuté před trupem, signalizuje to ochranu vlastního srdce, potažmo citů. Posouváním se na nejkrajnější místo lože eliminuje možnost kontaktu a dotyku ze strany partnera, takže jinými slovy: vůbec žádná hitparáda náklonnosti alias počátek odcizení. Že by snad bylo lepší neusínat vůbec?

Individuální návyky každého z nás někdy potřebují čas na vstřebání, takže jedno, dvě otočení zády může znamenat např. zatím ještě nepružnou adaptaci partnera po době, kdy byl delší dobu sám (pozor, takoví se rádi roztahují z jednoho konce postele na druhý). Takže rychlý zákrok je potřeba hlavně v případě, když miláček zabírá většinu prostoru. Dobře se vyspat je totiž možná tím nejlepším lékem na osobní pohodu a hlavně funkčnost, neboť vztahy jsou občas náročná disciplína...