Manželka bije syna! Co mám dělat?

Jmenuji se Karel a je mi už čtyřicet let. S manželkou Erikou, která nedávno oslavila své kulaté třicáté narozeniny, žijeme v Brně. Tam také vychováváme našeho jediného syna Viktora. Oba pracujeme, a proto se se synem vídáme nejvíce o víkendu. Přes týden bývá ve škole, na nejrůznějších kroužcích a ve školní družině. Snažíme se mu dopřát hodně široký výběr aktivit, aby si v budoucnu mohl dobře vybrat to, co ho baví nejvíce. Chodí na jazyky, na hru na klavír a dokonce hraje fotbal.

Navíc Erika už bohužel další dítě mít ze zdravotních důvodů nemůže. Tak asi i to je důvod, proč chceme Viktorovi dát co nejvíce lásky a péče. Občas mám ale pocit, že od něho manželka požaduje příliš a má přehnané ideály. Nejraději by byla, kdyby se náš syn jednou v nějakém oboru proslavil a vystudoval třeba vysokou školu. Tu ovšem ani já a ani Erika nemáme. Proto se snažím zůstat nohama na zemi a budu rád, když ze syna vyroste slušně vychovaný chlap, který nepije, nefetuje a nekrade. Věřím, že si jednou najde dobrou manželku i práci. I když třeba skončí s maturitou nebo jen výučním listem.

Manželka je ale jiného názoru a podle toho také její výchova vypadá. Například ze školy by syn neměl nosit pomalu jiné známky než jedničky a dvojky. Je sice teprve ve druhé třídě, ale každému se přece občas něco nepovede. A doma pak za horší známku musí po večerech počítat neskutečně dlouhé sloupce příkladů. Samozřejmě že se tím učí a opakuje si, ale až takto přehnaně? Napsat domácí úkoly a pak ještě dělat další cvičně, které mu manželka nachystá?

A za každou čtyřku a pětku dostat výprask? To mi přijde také hodně nespravedlivé. Za poznámku, když se popere se spolužákem, to bych s jistým trestem i souhlasil, ale ne přece za špatnou známku? Anebo si myslíte, že je to tak správně?

Navíc i v případě, že syna nepochválí učitelé, kteří vedou jeho zájmové kroužky, stihne našeho Viktorka doma trest. Většinou nadměrné domácí úkoly nebo výprask vařečkou na zadek. Bohužel ale nemine týden, aby se výprask nekonal. Syn pak vždycky pláče a mně ho je líto.

Zkoušel jsem si s manželkou promluvit, ale ona tvrdí, že podobné tresty používají na své ratolesti i její kamarádky maminky a že je to běžná výchovná metoda. Mně se při tom ale svírá srdce a začínám mít obavu, aby to už nehraničilo s týráním dětí. Třeba i tou vařečkou přes zadek by stačilo plácnout jen jednou a ne třeba pětkrát, jak Erika dokáže.

Dokáže mi někdo poradit, co je normální? Zda má pravdu manželka Erika a já jsem jen zbytečně přecitlivělý, anebo je třeba výchovné metody skutečně změnit?

Podle psychologa Vojtěcha Bendy by si měla paní Erika především uvědomit, že její syn nikdy nemusí splnit všechny její ideály. Vkládat si do něho přehnané naděje může vést k neštěstí pro celou rodinu. Je důležité, aby bylo dítě za špatné činy a známky trestáno, ale vše s mírou. „Když se kluk popere ve škole anebo se zachová neeticky, rozhodně jedno plácnutí po zadku nevadí. I po jednom plácnutí mu mohou téci slzy a chlapec může plakat. To zas musí tatínek vydržet a říci si, že jde o výchovnou metodu. Ale více ran je zbytečných. Navíc mnohdy stačí i zvýšit hlas. Domácí úkoly navíc jako trest za špatné známky mohou být také ku prospěchu jen někdy. Nemělo by jich být rozhodně mnoho a dítě by jimi nemělo strávit více než půl hodiny,“ vysvětluje psycholog Benda.

A co byste panu Karlovi poradila vy? Máte pocit, že tresty Viktorovy maminky jsou přehnané? Napište na info@prozeny.cz