Příběh čtenářky Ivany: Jak překonali rakovinu prostaty jejího manžela?

„Na rakovinu jsme přišli jen náhodou. Manžel měl zvětšené uzliny na penisu, zašel si tedy na rozbor krve, který prokázal zvýšené onkomarkery. Následné vyšetření prostaty potvrdilo zhoubný nádor,“ vypráví naše čtenářka Ivana. Včasné odhalení nemoci bylo ale největší štěstí, znamenalo totiž velkou šanci na vyléčení.

Diagnóza byla pro manžele šok. Ivaně krátce předtím zemřela maminka na rakovinu kůže, viděla tedy celý průběh nemoci zblízka.

„První rok jsme se v tom dost plácali, pořád se jen čekalo na výsledky nějakých vyšetření. To, že to manžel bral docela dobře a nelitoval se, bylo zásluhou doktora Otakara Čapouna z Všeobecné fakultní nemocnice, u kterého se léčil. O všem se s ním velmi podrobně bavil,“ líčí Ivana průběh terapie. Její manžel měl na výběr ze dvou typů léčby: buď ozařování, nebo celkové odstranění nádoru. Vybral si tu druhou, radikálnější možnost, tedy operaci. A měl štěstí – dopadla dobře.

Ivana a její manžel vsadili na maximální otevřenost. „Probírali jsme na rovinu, že je nemocný a že to může dopadnout špatně. Po operaci se objevily i nějaké potíže v našem sexuálním životě, ale doktor Čapoun nám je pomohl vyřešit. Po téhle stránce je to tedy zatím v pořádku, přestože mezi sebou máme věkový rozdíl 23 let. Oceňovala jsem, že ani o tomhle neměl manžel problém se mnou mluvit. Řekli jsme si, že to spolu prostě nějak zvládneme,“ popisuje Ivana jejich vztah v průběhu léčby.

Právě otevřenost v komunikaci a podpora ze strany partnerky je pro muže s touhle diagnózou mimořádně důležitá. Trápí ho strach z bolesti a ze smrti, ale také ze ztráty mužství, stigmatizace, rozbití vztahu a opuštění.

„Schopnost zabezpečit rodinu a ochránit ji je pro normálního muže vždy v popředí zájmu. Závažná, život ohrožující nemoc však v mnohém ovlivňuje schopnost poskytnout partnerce ochranu, a má tím zásadní vliv na mužské sebevědomí,“ popisuje problém doc. PhDr. Laura Janáčková. Možnost, že může dojít ke zhoršení sexuálního výkonu, nebo dokonce ke ztrátě potence (a přiznejme si, že takové riziko při této diagnóze vždycky existuje), je pro naprostou většinu mužů tou nejhorší noční můrou. A právě tenhle strach může léčbu zkomplikovat.

Vztah Ivany a jejího manžela překonání zhoubné nemoci ještě posílilo. Těžké to ale bylo pro oba. Ivana tohle období popisuje: „Útěchu jsem hledala u kolegyně z práce, se kterou jsem to hodně rozebírala, a samozřejmě také u dětí. Začala jsem chodit na jógu, to vás hodí úplně někam jinam. Pokud vašeho muže tahle nemoc postihne, nemá smysl sedět někde v koutě a užírat se tím. My jsme neměli čas se v tom hrabat. Řekli jsme si: prostě půjdeš na operaci a dobře to dopadne. Postavili jsme se k tomu tak, že to jinak ani dopadnout nemůže.“

Strach o manžela má každopádně pořád. „Myslím, že když to jednou v těle bylo, vždycky se to může objevit jinde,“ říká. Pocit klidu jí dodávají jen kontroly, na které manžel chodí jednou ročně. A vědomí, že nic horšího než to, co společně překonali, se jim už asi stát nemůže.

Zažily jste něco takového? Více se dočtete v článku Milujete ho? Pošlete ho na vyšetření prostaty.