Článek
V některých partiích, zejména ve stehnech, na prsou a na zadečku si proti dědičnosti nejspíš nepomůžete. Ve vlastnostech vyjadřovacích, vnímacích a v oblasti projevů jde spíš o dědičnost druhotnou - okoukanou. Jen těžko dokážete své nové prostředí řídit jinak, než jak jste po léta vídaly. Ideál by asi vypadal tak, že si z rodinného prostředí vezmete to, co bylo pro rodinu příjemné, a zbytek odbouráte. No jo, to se ale řekne! Vždyť naše vyrovnání se s matkou - ať už vzornou nebo „ulítlou", nám dá mnohdy práci až do pokročilé dospělosti.
Čím nás máma naštvala:
- Nechala si od táty všechno líbit
- Proč ho nepustila k vodě?! Nerozvedla se.
- Rozvedla se.
- Je tlustá a je jí jedno, jak vypadá.
- Chlastá, fňuká, má hysterické záchvaty.
- Přitom Jemu nic neřekne! Slaboška.
- To na mě měla vysoké nároky. Já musela uklízet v pokoji, on ne!
- Nikdy mě nepřivinula, neobjala a nepohladila...
Co ona uměla a v čem ji nedoženu:
- Vydržela manželství s mým otcem.
- Pracovala, vařila a přitom zářila.
- Vždycky u nás bylo příjemně.
- Hladila mě, měla pro mě pochopení (proč já zaháním svou dceru?).
- Je jí sedmdesát a pořád je šik - víc než já!
Přestřihněte pupeční šňůru!
Představte si svou matku jako úplně cizí paní, kterou náhodou potkáváte v práci - je úřednicí ve vedlejší kanceláři. Podívejte se na ni takhle a zkuste si vykreslit, jaký na vás dělá dojem. Možná u té cizí paní lépe pochopíte, co ji trápí a čím žije? Důležité, i když smutné pravidlo je, že matky ke svým dcerám nejsou o nic víc upřímné než ony k nim. Nevíte ani zlomek toho, co prožily vaše matky stejně, jako ony to netuší o vás. Spíš se vy i ony svěříte cizím lidem. Pravděpodobný předpoklad ale je, že to s vámi nemyslely zle, i když se vám to tak někdy zdálo. Neodsuzujte je. Stejný pohled, pokud to lze, se pokuste mít i na sebe - jako kdybyste pozorovala cizí dceru v tom, jak se chová ke své matce. Dříve, než ji odsoudíte, porovnejte ji se sebou!
Ve vztazích se budete podobat máměFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Máma za všechno nemůže!
Zdá se vám, že jste tlustá a jste s tím více méně smířená proto, že i vaše máma byla tlustá a jinak to nejde? Napadlo vás, že třeba v rodině byl vžitý nezdravý způsob výživy, který jste podvědomě přijala za svůj? Nebo všechno může být tak, že pro svoje chyby hledáte vysvětlení a ona je v hledáčku? Anebo to není vaše vina a je opravdu těžké právě na vaší mamince najít něco povzbudivého... Jenomže to nemění nic na faktu, že je jediná, na rozdíl od otce, nezaměnitelná a mohla byste jí křivdit. Kudy z toho ven? Sobecky: Vzít si z ní to nejlepší, co na ní vidíte, a špatných vlastností se naopak vyvarovat. Stát se lepší mámou a neopakovat chyby.
Nevíme, proč tomu tak je, ale je to fakt, že naše matky, maminy, mamči a maminky jsou prostě jediné a základní postavy našeho života. Jen se na ně musíme správně dívat. Brát si to dobré a být jinými v tom, co ony nedovedly. Asi taky nebudeme dokonalé.
