Hlavní obsah

Proboha! Budu se podobat své matce?!

Foto: samphoto.cv/jiunlimited

Rysy po matce neovlivníte, povahu ano

Už vám není šestnáct a mezi vámi a vaší maminkou nestojí přehrada nepochopení puberty. Přesto se někdy zachvějete obavou: Co když (ne)budu jako ona?! Buď se bojíte, že nebudete tak úspěšná a úžasná, jako je - byla ona, nebo naopak se děsíte toho, že byste se jí mohla podobat. Podívejte se na to, jaké máte šance vymknout se dědičnosti.

Článek

V některých partiích, zejména ve stehnech, na prsou a na zadečku si proti dědičnosti nejspíš nepomůžete. Ve vlastnostech vyjadřovacích, vnímacích a v oblasti projevů jde spíš o dědičnost druhotnou - okoukanou. Jen těžko dokážete své nové prostředí řídit jinak, než jak jste po léta vídaly. Ideál by asi vypadal tak, že si z rodinného prostředí vezmete to, co bylo pro rodinu příjemné, a zbytek odbouráte. No jo, to se ale řekne! Vždyť naše vyrovnání se s matkou - ať už vzornou nebo „ulítlou", nám dá mnohdy práci až do pokročilé dospělosti.

Čím nás máma naštvala:

  • Nechala si od táty všechno líbit
  • Proč ho nepustila k vodě?! Nerozvedla se.
  • Rozvedla se.
  • Je tlustá a je jí jedno, jak vypadá.
  • Chlastá, fňuká, má hysterické záchvaty.
  • Přitom Jemu nic neřekne! Slaboška.
  • To na mě měla vysoké nároky. Já musela uklízet v pokoji, on ne!
  • Nikdy mě nepřivinula, neobjala a nepohladila...

Co ona uměla a v čem ji nedoženu:

  • Vydržela manželství s mým otcem.
  • Pracovala, vařila a přitom zářila.
  • Vždycky u nás bylo příjemně.
  • Hladila mě, měla pro mě pochopení (proč já zaháním svou dceru?).
  • Je jí sedmdesát a pořád je šik - víc než já!

Přestřihněte pupeční šňůru!

Představte si svou matku jako úplně cizí paní, kterou náhodou potkáváte v práci - je úřednicí ve vedlejší kanceláři. Podívejte se na ni takhle a zkuste si vykreslit, jaký na vás dělá dojem. Možná u té cizí paní lépe pochopíte, co ji trápí a čím žije? Důležité, i když smutné pravidlo je, že matky ke svým dcerám nejsou o nic víc upřímné než ony k nim. Nevíte ani zlomek toho, co prožily vaše matky stejně, jako ony to netuší o vás. Spíš se vy i ony svěříte cizím lidem. Pravděpodobný předpoklad ale je, že to s vámi nemyslely zle, i když se vám to tak někdy zdálo. Neodsuzujte je. Stejný pohled, pokud to lze, se pokuste mít i na sebe - jako kdybyste pozorovala cizí dceru v tom, jak se chová ke své matce. Dříve, než ji odsoudíte, porovnejte ji se sebou!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ve vztazích se budete podobat mámě

Máma za všechno nemůže!

Zdá se vám, že jste tlustá a jste s tím více méně smířená proto, že i vaše máma byla tlustá a jinak to nejde? Napadlo vás, že třeba v rodině byl vžitý nezdravý způsob výživy, který jste podvědomě přijala za svůj? Nebo všechno může být tak, že pro svoje chyby hledáte vysvětlení a ona je v hledáčku? Anebo to není vaše vina a je opravdu těžké právě na vaší mamince najít něco povzbudivého... Jenomže to nemění nic na faktu, že je jediná, na rozdíl od otce, nezaměnitelná a mohla byste jí křivdit. Kudy z toho ven? Sobecky: Vzít si z ní to nejlepší, co na ní vidíte, a špatných vlastností se naopak vyvarovat. Stát se lepší mámou a neopakovat chyby.

Nevíme, proč tomu tak je, ale je to fakt, že naše matky, maminy, mamči a maminky jsou prostě jediné a základní postavy našeho života. Jen se na ně musíme správně dívat. Brát si to dobré a být jinými v tom, co ony nedovedly. Asi taky nebudeme dokonalé.

ynezorPumanzeSaNyknalC