Jak hospodaří starší manželé, když se chystají na důchod? Chalupa je naše jistota, ale stojí nás dost peněz

Jak české domácnosti vystačí s financemi? Nabízíme reálný pohled do účtů skutečných rodin – samozřejmě tak, aby byla zachována anonymita, ovšem údaje o hospodaření zůstávají nezměněny. Budeme rádi, když nám napíšete i vy, jak se vejdete do rozpočtu, kolik dáte za jídlo nebo bydlení a jestli i něco ušetříte. Můžete psát na e-mailovou adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Jana (57) a Petr (59) žijí ve větším severočeském městě v družstevním bytě 3+1, který mají už několik let splacený. Shodnou se, že právě bydlení je jejich největší výhoda. „Kdybychom měli hypotéku, jsme úplně jinde,“ říká Jana. Vychovali dva potomky, dnes již samostatné. Oba manželé pracují, mají koníčky, a navíc se starají o chalupu v Krkonoších, kterou Petr zdědil po rodičích a kterou chtějí mít jednou jako zázemí na důchod.

Jana pracuje jako účetní v menší výrobní firmě a domů nosí kolem 36 tisíc čistého. Petr je řidič dodávky u logistické společnosti a jeho příjem se pohybuje okolo 33 tisíc. „Není to málo, ale ani to není částka, která by nám dovolila rozhazovat,“ říká Petr. Oba vědí, že do důchodu mají pár let, a tak se snaží žít rozumně, ale zároveň si dopřát to, co mají rádi.

Bydlení je pro ně relativně levné, ale rozhodně ne zadarmo. Každý měsíc zaplatí přes osm tisíc za fond oprav, služby, elektřinu, plyn a vodu. „Je to pořád zlomek toho, co platí naše dcera v Praze, ale zase máme starší byt a pořád je co opravovat,“ dodává Jana. K tomu se přidávají běžné výdaje na jídlo a drogerii, které se u nich pohybují kolem dvanácti tisíc měsíčně. Oba dojíždějí do práce autem, takže další výraznou položkou je doprava: benzin, servis a provoz dvou starších vozů je stojí zhruba šest a půl tisíce měsíčně.

Každý z nich má své malé radosti. Jana chodí pravidelně ke kadeřnici, ráda se schází s kamarádkami, což ji vyjde asi na tisícovku měsíčně. Petr má zase svůj rituál: jednou týdně se sejde s kamarády v hospodě na kartách. „Není to žádné velké utrácení, ale člověk tam nechá dvě stovky za večer,“ směje se. Oba se shodují, že tyhle drobnosti jim dělají radost a nehodlají se jich vzdát.

A pak jsou tu děti a vnoučata. „Děti už jsou dávno pryč z domu, ale výdaje ne,“ říká Jana s úsměvem. Občas jim pošlou dva tři tisíce, když je potřeba, a vnoučatům kupují dárky k narozeninám i jen tak. „To je radost, ne povinnost,“ dodává Petr.

Velkou kapitolou je chalupa v Krkonoších. Je to jejich jistota na stáří, ale zároveň i velký závazek. Každý rok do ní investují desítky tisíc: jednou je to střecha, jindy okna nebo oprava terasy. Měsíčně si na chalupu odkládají pět tisíc, ale často to nestačí a musejí sáhnout do úspor. „Bereme to jako investici. Jednou tam chceme trávit většinu roku,“ říká Petr.

Protože oba vědí, že důchod nebude žádná sláva, mají i další pravidelné výdaje, které nejsou na první pohled vidět. Každý z nich má životní pojištění, dohromady je to kolem dvou a půl tisíce měsíčně. K tomu si oba spoří na důchod – Jana tisícovku, Petr dva tisíce měsíčně. „Je to něco, co člověk nevidí, ale když to přestanete platit, hned to poznáte v budoucnu,“ říká Jana. Tyto částky sice nejsou dramatické, ale v součtu tvoří další pevnou položku v rozpočtu, která se nedá jen tak škrtnout.

Na spořicích účtech mají dohromady kolem čtvrt milionu korun, peníze drží jako rezervu na chalupu. „Chceme mít jistotu, že když se něco stane — třeba auto nebo zdraví — nebudeme muset prosit děti,“ vysvětluje Jana. Největší obavy mají z toho, aby jim zdraví dovolilo pracovat až do důchodu a aby je nepřekvapil nízký důchod. „Člověk slyší, jak to chodí, a radši si děláme rezervy,“ dodává Petr.

Když se jich zeptáte, jak se mají, odpovědí bez váhání: „Dobře.“ Ale zároveň vědí, že je to hlavně díky tomu, že si hlídají výdaje, plánují dopředu a nespoléhají na to, že se o ně někdo postará. „Nechceme si stěžovat. Máme práci, máme kde bydlet, máme děti, které se mají dobře. A chalupa nám dává pocit jistoty. Jen je potřeba pořád myslet dopředu,“ uzavírá Jana.

„Finanční situace Jany a Petra působí stabilně a v mnoha ohledech je nadprůměrná. Mají splacené bydlení, žádné dluhy, pravidelné příjmy a připravují se na důchod. Zároveň je ale zřejmé, že jejich stabilita stojí především na pečlivé kontrole rozpočtu a na předpokladu, že příjmy vydrží až do doby, kdy přestanou pracovat,“ hodnotí situaci Jakub Hesoun, odborník na investice a finanční plánování Fondu firemního nástupnictví Adax. „Rozpočet je nastaven realisticky. Nezbytné výdaje činí zhruba 31 000 Kč, celkové výdaje přibližně 46 000 Kč.“ Doporučuje začít rozlišovat nezbytné a zbytné výdaje a udělat ještě pár opatření: