Projektantka Petra: Heslem naší rodiny je dobrovolná skromnost. Splatit dům je priorita!

Jak české domácnosti vystačí s financemi? Nabízíme reálný pohled do účtů skutečných rodin – samozřejmě tak, aby byla zachována anonymita, ovšem údaje o hospodaření zůstávají nezměněny. Budeme rádi, když nám napíšete i vy, jak se vejdete do rozpočtu, kolik dáte za jídlo nebo bydlení a jestli i něco ušetříte. Můžete psát na e-mailovou adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

„Moc ráda čtu vaši rubriku Mluvte o penězích – díky ní jsem si začala mimo jiné monitorovat výdaje na jídlo, oblečení a zábavu. S koncem roku jsem si udělala takovou výroční zprávu a napadlo mě, že by to mohlo být zajímavé i pro čtenáře. Naším heslem či přístupem k financím je dobrovolná skromnost. Popravdě, kolikrát při čtení kroutím hlavou nad tím, jak okázale přispěvatelky žijí vzhledem k příjmové stránce rozpočtu. Ráda bych tak ukázala, že to jde i jinak,“ napsala čtenářka Petra do redakce Proženy.

Petře je 34 let, jejímu manželovi Pavlovi je 35. Poznali se na střední a pár spolu tvoří od maturitního ročníku. „Máme čtyřletého syna, dvouletou dceru a osmiletého psa. Manžel je vývojový inženýr v automotive, já jsem stavební inženýrka, pátým rokem doma s dětmi. Před sedmi lety jsme koupili 100 let starý dům v malém městě nedaleko krajské metropole, který od té doby svépomocí rekonstruujeme.“

Jejich hlavním finančním cílem je refinancování hypotéky za dva roky. „Manžel si před třemi lety stanovil cíl mít v době refinancování milion v hotovosti na ponížení jistiny. Loni jsme se trochu odklonili, protože jsme se rozhodli vzít děti k moři a dokončit podkroví.“

Manžel vydělává 850 tisíc Kč ročně. „Má pevně stanovené hranice a nepracuje ani hodinu navíc. Po práci se věnuje buď dětem, nebo pracuje na domě. Já letos pobírám již jen čtyři tisíce rodičovského příspěvku a k tomu vezmu pár projektů, takže ročně tak vydělám asi sto tisíc. Hospodaříme tedy s 950 000 Kč ročně, zhruba 79 000 Kč měsíčně.“

Hypotéka na dům byla 3,5 milionu, k ní přidali milion z úspor a spoření od rodičů. Měsíční splátka je 13 tisíc, náklady na energie jsou tři tisíce na plyn, tři tisíce na elektřinu, patnáct stovek vodné a stočné. „Do nákladů na dům řadím i životní pojištění a pojištění pracovní neschopnosti, každý z nás je pojištěn na 3 miliony a pojistné je dvakrát 1 500 korun měsíčně. Nechceme riskovat, že kdyby se jednomu z nás něco stalo, tak bychom přišli o dům, kterému jsme obětovali téměř třetinu života.“

Dům manželé průběžně rekonstruují svépomocí, kromě specializovaných prací, které zadávají odborníkům. V průměru vychází investice do domu na 175 tisíc ročně, hlavně do stavebních materiálů.

Rodina má kromě bydlení a pojistek rodičů i další pravidelné výdaje – děti mají úrazové pojištění a školkovné, pes vyjde v průměru na tisícovku měsíčně.

„Vlastníme tři vozy staré 2, 10 a 20 let. Na pojistkách zaplatíme ročně 31 tisíc, na údržbě, amortizaci pneumatik a STK to vychází v průměru na dalších 25 tisíc. Za benzín dáme nějakých 42 tisíc ročně. Na nejstarším voze si dělá manžel údržbu a opravy většinou sám, mladší dáváme do servisu. Vozový park nás tedy vyjde na 98 tisíc ročně.“

Oblečení nakupují účelně, rádi připlatí za kvalitní a poctivé materiály. „Manžel má jen pár košil, ty mu ale slouží bez přehánění přes deset let. V kategorii oblečení tedy uvedu tisícovku měsíčně na celou rodinu, a to jen proto, že dětem kupujeme kvalitní boty. Pro mě a manžela mi to vychází asi na dva tisíce ročně.“

Podle záznamů jsou náklady za drogerii na 250 Kč měsíčně. „Pro drogerii sjedeme jednou za tři čtyři roky do Německa, kde je nesrovnatelně levnější. Máme velký dům, tak můžeme uskladnit velké množství trvanlivého zboží, což je jeden z klíčů dosahování našich nízkých nákladů. Kosmetiku nepoužívám.“

Na potravinách rodina hodně ušetří – její měsíční náklady jsou asi pět tisíc. „Je to vykoupené prací. Obdobně jako u drogerie, základní trvanlivé potraviny nakupujeme jednou ročně v Německu, případně v akcích a ve velkém objemu. Maso nekupujeme, manžel rybaří, věnuje se myslivosti, takže v rámci volného času zajistí víc masa, než potřebujeme.“

Nakupovat zvěřinu od myslivců je podle Petry dobrý tip i pro ostatní rodiny. Když si koupíte celý ulovený kus, cena za maso je velmi přijatelná – za kilo divočáka to je přibližně 30 korun, za jelena a srnce sedmdesát. „Investice do zpracování nám nevadí, pro manžela je to relax a děti alespoň vidí, jaké úsilí stojí mít něco na talíři.“

Tchán má malé hospodářství, produkuje vejce a několik set kilo králičího, kachního a kuřecího masa ročně. „Dělíme se o to čtyři domácnosti v rámci širší rodiny. Nutno podotknout, že veškeré náklady a většina práce jde na tchánův účet.“

Ovoce nekupují, ale vypěstují nebo chodí sbírat do přírody a pak to zavaří nebo nasuší. Zeleninu také pěstují nebo nakupují v sezoně. To i po metrácích, hlavně kořenovou zeleninu, částečně jako krmivo, zbytek zamrazí nebo zavaří.

V přehledu výdajů najdete internet za 350 korun měsíčně a Petřin neomezený tarif 350 Kč měsíčně. „Manžel má jen kredit pro řešení nouzových situací, takže za mobil utratí tisícovku ročně. Jinak komunikuje, pouze když je doma na wi-fi, nebo použije můj mobil. Televizi nemáme, tedy ani žádné předplatné služeb – i když koncesionářské poplatky 205 Kč měsíčně platit musíme.“

Petra si asi čtyřikrát do roka zajde ke kadeřníkovi, pokaždé přibližně za dva tisíce. „S dětmi máme permanentku do zoo za 3 500 Kč, občas je vezmu do bazénu. Manžel si s chutí v pátek otevře lahev vína a čte si nebo sleduje něco na internetu. Děti kroužky nemají, aktivně se jim věnujeme, nebo pomáhají při práci. Náklady na koníčky mi tedy vycházejí po tisícovce měsíčně za mě a manžela, plus permanentka do zoo, tedy ročně na koníčky vydáme asi 27 500 Kč.“

Rodina za posledních patnáct let vyjela jen na nízkorozpočtovou dovolenou a s dětmi dvakrát k moři mimo sezonu. Splatit dům je priorita, kvůli které na dovolené dávají maximálně 20 tisíc ročně. „Manžel během ní většinou tráví složitějšími projekty na domě.“

„Jelikož má manžel jasně daný cíl, přes který nejede vlak, tak se poslední léta věnuje i investicím. Nejprve začal s podílovými fondy, ale u těch byl v lepším případě nulový výnos, a tak se začal vzdělávat a investovat na vlastní pěst. Vzhledem k tomu, že šetříme, kde se dá, máme roční přebytek čtvrt milionu. I přes to, že jsem pátým rokem doma.“ I díky tomu má rodina penzijní spoření dvakrát 150 000 Kč, spořicí účet 200 000 Kč, na akciích 250 tisíc, v cenných kovech 450 tisíc a podílové fondy za 50 tisíc.

„Musím začít pochvalou. Rodinné finance máte nastavené lépe než drtivá většina lidí ve vaší věkové skupině. Máte jasné priority, nízké a rozumné výdaje, zvládáte hypotéku a i při jednom hlavním příjmu dokážete vytvářet přebytky. To, že dnes řešíte důchod, děti a rizika, zatímco jiné rodiny řeší, jak vyjít do výplaty, je obrovská výhoda,“ komentuje Jakub Hesoun, odborník na investice a finanční plánování Fondu firemního nástupnictví Adax. Není tedy třeba dělat radikální změny, ale spíš chytrá rozhodnutí a lépe pracovat s riziky: