Utratí vaše dítě kapesné hned? Možná je to dobře. Právě tak se učí hospodařit

Když dostanou děti první kapesné, přichází i první velké rozhodování. Utratit všechno hned, nebo si něco nechat napříště?

„My dospělí rozhodujeme o penězích prakticky denně. Máme určitý rozpočet a zvažujeme, co si můžeme dovolit a na co si naopak počkáme. Ve firmě to platí stejně jako v domácnosti a u dětského kapesného to platí stejně, jen v mnohem menším měřítku,“ říká Hana Cajthamlová, finanční ředitelka investiční skupiny DRFG.

A právě každodenní situace jsou tou nejlepší školou finanční gramotnosti. Děti se totiž nejvíce naučí, když si hospodaření s penězi vyzkouší samy. Klidně i s tím, že celé kapesné zmizí během dvou dnů.

Aby kapesné plnilo svůj účel, potřebuje jednoduchá pravidla. Dítě potřebuje vědět, kolik peněz dostane, kdy se může těšit, že přijde další částka a co už si bude ze svého platit samo.

Výše kapesného by měla odpovídat věku dítěte. U menších dětí se vyplatí začít s týdenním kapesným, s přibývajícím věkem se pak může interval prodlužovat a spolu s ním i odpovědnost za vlastní peníze.

A co když potomek utratí všechno hned a přijde si pro další peníze? „Rodiče mají přirozenou potřebu děti chránit před chybami a zklamáním. Ale právě drobné chyby jsou při učení zacházet s penězi nesmírně cenné. Když dítě utratí celé kapesné za něco, co ho za chvíli omrzí, a pak mu peníze chybí, získá zkušenost, kterou si pravděpodobně zapamatuje mnohem lépe než rodičovské vysvětlování. A pořád se pohybujeme v bezpečném prostředí, kde takové rozhodnutí nemá vážné následky,“ vysvětluje Hana Cajthamlová.

Tip pro rodiče: Domluvte si s dítětem předem tři věci: kolik dítě dostane, kdy přijde další kapesné a co už bude platit ze svých peněz. A dohodu dodržujte.

Stát dítěti za zády při každém nákupu a rozhodovat, co si smí pořídit, není nutné ani žádoucí. Místo dobře míněného „tohle jsou vyhozené peníze“ zkuste společně hledat odpovědi na tři jednoduché otázky:

Právě poslední otázka může změnit způsob, jakým dítě o penězích přemýšlí. Zjistí totiž, že nemusí všechno utratit okamžitě.

A co když si přesto usmyslí, že všechny peníze utratí za věc, o které jste přesvědčeni, že za týden skončí zapomenutá v šuplíku? Pokud nejde o nic nevhodného nebo nebezpečného, zkuste mu do rozhodování nezasahovat. Možná budete mít pravdu. Ale právě vlastní zkušenost mu příště pomůže rozhodnout se lépe.

Šetření můžete dítěti trochu zpříjemnit. „Když si část kapesného nechá a nesáhne na ni třeba celý měsíc, přidejte mu k našetřené částce malý bonus, takový domácí úrok,“ radí Hana Cajthamlová. „Dítě tak poprvé uvidí, že peníze, které neutratí hned, mohou v čase růst. A jednoduše pochopí princip, na kterém stojí každé spoření i investování.“

Naučit děti hospodařit neznamená vést je k tomu, aby si každou korunu schovávaly do prasátka. Peníze jsou přece také od toho, aby si za ně lidé udělali radost. Důležité je umět rozlišovat mezi okamžitým přáním a tím, na čem člověku skutečně záleží.

„Nechcete vychovat děti, které se budou bát utrácet. Smyslem kapesného je naučit děti přemýšlet o vlastních možnostech, rozhodovat se samostatně a postupně přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí. Když pochopí, že si nemusí splnit každé přání okamžitě a že někdy stojí za to počkat, získávají návyk, který se jim bude určitě hodit i v dospělosti,“ uzavírá Hana Cajthamlová.