Článek
Jednoduché slovíčko, ke kterému mám až moc osobní vztah. Dřív jsem ho nepoužívala ve snaze se zavděčit. Později jsem se s ním spřátelila a snažila se ho asertivně používat. A teď? Za posledních několik měsíců jsem ho řekla tolikrát, že kdybych si to pokaždé napsala na papírek, naplnila bych jím popelnice v celé naší městské části. Ono totiž není jen to malé jednoduché NE, ale celá řada předpon, kde ho můžete použít, jako například „ne-dělej to, ne-lez tam, ne-šahej, ne-řvi, nech to, ne ne ne!“
Pamatuju si, jak jsem před pár lety seděla v kavárně s kamarádkou a viděla tam maminku, která na své dítě vysypala hromadu takových NE ve chvíli, kdy dítko sbíralo hlínu z květináče, chtělo ji sníst, rozlilo kávu na zem, chtělo ji slíznout, sundalo si boty, pak ponožky a nakonec bosé vyběhlo na ulici. Tehdy jsem se pohoršeně otočila ke kamarádce s poznámkou, že taková já na své dítě rozhodně nebudu. Dnes se sama sobě směju a té mamince se omlouvám, dělala všechno, co mohla.
Zajímavé je, že z tolikrát opakovaného NE se stane ANO. Všimli jste si toho? Je to jako nějaký přirozený zákon, koloběh přírody - čím víc něco nechcete, tím víc se to děje. A navíc, je to lákavější. Často člověk touží po tom, co nemůže mít. Tolikrát dítěti řeknete, že něco nemá dělat, až to, jestli je váš pokyn negativní a nebo pozitivní, ztratí význam. Zůstane jen vámi vyslovené přání.
Takže když večer řeknu svému dítku už posté NE na jeho zoufalou aktivitu odemknout zásuvku klíčem, uslyším veselé „Ne, ne, ne, neee!“ a jeho touha po klíči strčeném v zásuvce se znásobí. A jsem si jistá, že když řeknu NE na to opakované vstávání ze židličky a rozhazování jídla kolem sebe, můžu si rovnou dojít pro mop a hodit další tričko do koše na praní. Z pokusu vysvětlit dítěti následek jeho činu: „Nestrkej klíček do zásuvky, dostaneš ránu proudem.“, „Nevstávej ze židličky, spadneš.“, „Neházej jídlo na zem, nebudeš mít co jíst.“ se stane „Strkej klíček do zásuvky“, „Vstávej ze židle a házej jídlo na zem.“ NE se stává novým ANO. Je to přece zábavnější, akčnější a mnohem vtipnější.
A jak z toho ven? Možná dítě některé následky necháme pocítit, ale jinak nám zase na nějakou dobu zbývá trpělivá snaha o převedení pozornosti typu: „Jé, podívej balónek!“ a nebo snaha o náhradu NE za slova jako fuj, stop, atp., než nám dojde síla a vrátíme se ke starému dobrému NE.
A víte, co je zajímavé? ANO jako NE nefunguje.
