Článek
Proč se lidé někdy cítí ve vztahu špatně, i když je partnerství jinak klidné a funkční? „Protože lidská psychika nefunguje jako jednoduchá rovnice, kde dobrý partner znamená automatickou spokojenost,“ říká psycholog Pavel Pařízek z platformy Terapie.cz. Někdy prostě nestačí, že partner je laskavý a vztah bezkonfliktní.
„Člověk si do každého vztahu přináší celou svou historii – naučené reakce, obranné mechanismy, nezhojená zranění. A když byl například v minulosti zrazen, opuštěn nebo emocionálně zanedbáván, jeho nervový systém se naučil vnímat blízkost jako potenciální ohrožení,“ vysvětluje psycholog. A dodává, že situace, kdy člověk cítí, že by měl být spokojený, a přesto není, k nepohodě přidává ještě pocit viny a zmatku.
Nerozumím tomu
„Přijdu si rozbitá,“ popisuje pětačtyřicetiletá Radka své momentální rozpoložení. Dvanáct let byla vdaná, narodily se dvě děti a nic nenasvědčovalo tomu, že přijde totální zlom. „Nic neobvyklého, situace, kterou znají tisíce žen. Prostě jednoho dne přišel, že už mě nemá rád a chce odejít,“ vypráví. „Jasně, že v tom byl někdo jiný, jen to hned nepřiznal. Mě to totálně složilo, vůbec jsem to nečekala,“ svěřuje se Radka.
Trvalo víc než rok, než se naučila s tím nějak žít, po dalších dvou se i v jejím životě objevil nový muž. „Je hrozně fajn, mám ho ráda, ale prostě to není ono. Přijde mi, že už nikdy nedokážu někoho milovat, někomu věřit,“ svěřuje se. Sama prý tomu moc nerozumí a neví, co s tím.
Proč to tak je?
Proč se člověk cítí ve vztahu špatně, přestože se všem okolo jeví jako bezproblémový a k negativním pocitům nemá objektivně žádný důvod? Co se to v něm odehrává? „Probíhá v něm boj mezi touhou po blízkosti a potřebou sebezáchovy. Jedna část chce partnerovi důvěřovat, otevřít se, být přítomná. Druhá část – ta, která si pamatuje, jak bolestivé bylo minulé zklamání – vysílá varovné signály a snaží se člověka chránit tím, že ho drží v emocionálním odstupu,“ říká Pavel Pařízek.
A tento vnitřní konflikt je vyčerpávající, především i proto, že nemá zjevnou příčinu. Člověk bojuje sám se sebou, aniž by to chápal. „A při pohledu zvenčí to pak může vypadat jako nevděčnost nebo neschopnost být spokojený, což je nespravedlivé zjednodušení,“ dodává psycholog.
Pokud se ve vztahu necítíte dobře, je potřeba si to přiznat. A hledat příčiny, které mohou být hodně skrytéFoto: wavebreakmedia, Shutterstock.com
Co s tím?
„Reaguju na to, co se děje teď, nebo na něco, co se stalo v minulosti?“ Tak zní podle doporučení psychoterapeuta ta nejužitečnější otázka, kterou si člověk může v takové chvíli položit.
„Pokud se stejný typ úzkosti nebo nespokojenosti opakoval i v předchozích vztazích a negativní pocity se objevují znovu bez zjevné příčiny, je velmi pravděpodobné, že jejich zdroj je ve vás, nikoli ve vztahu samotném,“ říká Pavel Pařízek. A upozorňuje, že přiznat si to, není totéž jako říct, že si člověk za svůj stav může. Nikdo si svá zranění nevybral. Ale odpovědnost za práci s nimi nese každý sám.
Otevřená komunikace s partnerem je přirozený první krok, ale je důležité mít realistická očekávání, kdy partner může být oporou, ale nemůže být terapeutem a není jeho úkolem léčit rány, které nevytvořil. „Pokud nepohoda přetrvává bez ohledu na to, jak se partner chová, stojí za to vyhledat odbornou pomoc – ne proto, že je s člověkem něco zásadně špatně, ale proto, že některé vzorce jsou příliš hluboce zakořeněné na to, aby je rozuzlil sám,“ doporučuje odborník.
