Článek
Diskuse na tohle téma vznikla v redakci v souvislosti s hercem Alecem Baldwinem, který má se svou o 26 mladší manželkou Hilariou sedm dětí, z nichž nejmladšímu jsou dva roky a nejstaršímu je 11. Jak tohle chlap v důchodovém věku může zvládnout? Nechápeme…
Kouzlu mládí se odolává těžko
Jasně, Baldwin je slavný, finančně zabezpečený a jeho podmínky se nedají s podmínkami obyčejných chlapů srovnávat. Někdo tomu říká krize středního věku, jiný mužská menopauza, ale ať je za tím, co chce, fakt je ten, že takových obyčejných Baldwinů je spousta. Se svou o desítky let mladší partnerkou si rovněž pořídí děti, jenže na ně nemají žádné chůvy, s úklidem, žehlením a dalšími povinnostmi jim také nikdo nepomáhá. Navíc nejde jen o děti, ale také o životní tempo. To, které jste měli ve dvaceti či třiceti, je prostě jiné než v padesáti a šedesáti.
Můžou tohle stárnoucí muži dlouhodobě ustát? Nechybí jim při výchově malých dětí či při aktivitách, které touží podnikat jejich o dekády mladší partnerky, energie? Neštvou je všechny ty věci (sociální sítě, influencerství, selfíčka, adrenalin…), které jsou pro generaci dvaceti- či třicetiletých normální, ale pro šedesátníky už spíš nepochopitelné či minimálně otravné?
Všechny tyto otázky jsme položili odborníkovi, životnímu kouči Aleši Kalinovi. I on je muž, navíc ve věku, o kterém je tu teď řeč, kdo jiný by měl znát odpovědi? A i když tohle měl být původně klasický článek s několika jeho citacemi, odpověď, kterou nám poslal, by byl hřích jakkoli zkracovat, vytrhávat z kontextu a podobně. Takže vám ji předkládáme celou…
Aleš Kalina: Čas nezastavíš
Ničeho, co zmiňujete, se samozřejmě chlapi zpočátku nebojí. Na začátku mají mozek vypnutý a rozkrok zapnutý. O nějaké přirozenosti věku nemají ani páru. V zrcadle na ně kouká unavený dědek, co by ještě rád zkusil pořádný restart. A tak si šlehnou mládí – v podobě dvacítky s pevnými prsy a zadkem jako z porna. Vedle toho doma sedí postarší dáma – možná trochu sešlá, každopádně za ty roky notně okoukaná, nulové vzrůšo. Takže ten kontrast je obrovský a testosteron udělá zbytek.
Navíc je v tom i klasický chlapácký motiv: ještě jednou si pořádně užít s mladicí, která se u toho tváří, že je to to nejlepší, co kdy měla. A když u toho frajer ještě vytáhne slušnou káru, nové triko od Hilfigera a trochu bicepsu z posilky, má pocit, že přečůral biologii. Jenže – čas nezastavíš. A až hormony vyprchají, přijde realita. A ta často bolí.
Energie po čase totiž totálně chybí. Ze začátku ne, ze začátku frčí jak po koksu – mladice mu vlije adrenalin do žil, on se tváří jak král světa, vyhazuje šatník s kostičkami a obléká se jak dvacátník. Jenže mladá ho začne předbíhat – v posteli, v tempu, v životě. Každý den musí něco podnikat, zažít, projet, oslavit. On by si dal radši nohy nahoru, pivo do ruky a měl klid. Jenže nemůže. Protože nechce vypadat jak chcípák.
Takže to přetlačuje, přetvařuje se, ale uvnitř ví, že je v hajzlu. Začíná být unavený, protivný a co je horší – připadá si ještě starší než předtím. Když má doma batole a vedle toho dvacetiletou dynamitku, nemá šanci si odpočinout. A pomalu se propadá do stavu „co to sakra dělám“. Ale tam už je těžký návrat.
A rozdíly ve vnímání světa, v tom, co se líbí jemu a co jí, co poslouchá on a jakou hudbu preferuje ona? I to umí udělat pěknou paseku. Ze začátku ne, to si oba říkají, jak si navzájem rozšiřují obzory – ona mu pustí rap, on jí ukáže Olympic. Jenže za pár měsíců už ho štve každý její tiktok a jí připadá, že žije s tátou. Chce večírky, koncerty, skákat po horách, blbnout – a on chce posedět, kecat, dát si panáka a být v klidu.
Takže on se začne stahovat, nemá energii držet tempo a nakonec se z něj stane zapšklý dědek, co jen remcá. A ona? Buď začne růst, zklidní se vedle něj a pochopí, že věk není všechno, nebo se otočí na podpatku a jde hledat někoho, kdo s ní půjde na techno a nebude se dalších deset večerů zvedat s bolestí v zádech.
