„Mně je to jedno, jak chceš ty.“ Může být i pohodový partner koule na noze, která vás pomalu ničí?

Žijete s rovnocenným partnerem, nebo jen s vlající igelitkou? S teorií partnera připomínajícího plastový sáček přišel nedávno vztahový kouč Alessandro Frosali a termín „plastic bag theory“ se rychle začal šířit online světem. Ukazuje se, že problém s partnerem, který se jen nechává unášet proudem – nikam sám nesměřuje a jen se přizpůsobuje tomu, co udělá druhý – se týká hodně párů. A nikdo pořádně neví, jak k tomu přistupovat.

Pojem „vlající igelitky“ odhalil také další důležitý fenomén, který s ním úzce souvisí. Začalo se mluvit mnohem víc i o neúměrné mentální zátěži a o stavu, kdy žena nejen organizuje domácnost a praktický život, ale začne řídit vše – vymýšlí, co dělat o víkendu, řeší návštěvy, termíny, společné akce. Zatímco partner je „v pohodě“. Zdánlivě bezproblémový, přátelský, vstřícný… V reálu ovšem koule u nohy, která nepomůže a jen čeká, co bude.

Pátrání po příčinách je složitější, kromě daných povahových rysů je podstatná i únava z dlouhodobého vztahu, ztráta intimity a určitá míra otupění. Na spoustě věcí vám prostě najednou přestane záležet. „Partnerská únava v dlouhodobých vztazích přichází plíživě a nenápadně,“ upozorňuje Pavlína Rasochová, psychoterapeutka z platformy Hedepy. A dodává, že se obvykle nejedná o velkou krizi, ale o postupné emoční odcizení partnerů. „Takový vztah může velice dobře fungovat po praktické stránce, ale jeden nebo oba začnou pociťovat ztrátu zájmu o druhého i plochost vzájemných rozhovorů. Vytrácí se sdílení, porozumění, touha, společné sny a plány,“ vyjmenovává Pavlína Rasochová.

Po čtyřicítce lidé obvykle tíhnou už k většímu klidu. Emoce, jak na horské dráze, nejsou tím, po čem by zrovna toužili, ale je nutné nezaměňovat klid a nadhled za pasivitu a nezájem. Ve dvaceti nebo třiceti může být člověk ochotnější některé partnerovy nedostatky přehlížet. Později může přijít důležitější otázka: Je to opravdu partnerství, nebo všechno držím pohromadě já? „Na cokoli se doma zeptám, odpovědí je pokrčení ramen,“ svěřuje se třiačtyřicetiletá Tereza a dodává, že už si přijde úplně vyždímaná. „Všechno je mu jedno, odmítá vybrat dovolenou, naplánovat společný večer, cokoli. Maximálně z něj vypadne: Jak chceš,“ svěřuje se.

„Důležité je zjistit, co se ve vztahu děje, kam se podělo vzájemné porozumění,“ říká Pavlína Rasochová. A doporučuje si otevřeně a bez emocí s partnerem promluvit. A zkusit najít cestu, jak společně vrátit do vztahu ztracenou blízkost. A když to nepomůže? Ve středním věku už partner nemusí být váš „celý svět“. Naopak je důležité zachovat si přátele, vlastní zájmy, práci, cestování nebo čas jen pro sebe. Ostatně mění se i samotná představa o tom, jak má partnerský vztah vypadat. Dle výzkumů jsou řešením ve středním věku i takzvané LAT vztahy (living apart together) – tedy uspořádání, kdy jsou lidé sice v partnerském vztahu, ale každý má vlastní domácnost, nebo si zachovává větší míru vlastní svobody.

Manželství na dobu určitou? Věřím, že by se můj muž víc snažil, kdyby mě neměl jistou