Článek
Manžel večeří u počítače, váš puberťák zavřený ve svém pokoji, mladší dítko u televize a vy nemáte ani hlad, protože jste uždibovala při vaření. Takhle vypadá stolování v mnoha rodinách. Přitom sejít se alespoň jednou denně u společného jídla je pro rodinné vztahy zásadní.
Není to jen jídlo
Každá rodina má jiné životní tempo a rytmus. Jednotliví členové nechodí domů ve stejný čas, ale najít každý den chvíli, kdy se sejdete u jednoho stolu, by nemělo být nemožné.
Snídaně, večeře či oběd totiž není jen provozní záležitost, kdy je prostě potřeba naplnit prázdné žaludky. Je to čas, kdy spolu můžete skutečně být jako rodina. „Společné stolování není jen o jídle. Je to podle mě důležitý psychologický a vztahový rituál,“ potvrzuje životní koučka Lenka Procházka.
Dělejte to pro děti
Nejdůležitější jsou takové chvíle pro malé děti. „Skrze společné stolování získávají pocit bezpečí, stability a sounáležitosti. Opakující se momenty, kdy se rodina pravidelně schází, jim dávají pocit jistoty a ukotvení,“ vysvětluje koučka.
I když máte všichni den blbec – váš syn si rozbil koleno, dcerka dostala ve škole poznámku, rozbila se vám pračka a při parkování jste odřeli auto – u večeře jste všichni spolu. Sice unavení a asi trochu otrávení, ale při pohledu na své blízké cítíte, že na to nejste sami, že v téhle „smečce“ zvládnete cokoli.
A pro malé děti má společné stolování další benefity:
- Sociální dovednosti – okoukávají, jak slušně stolovat, jak se chovat či nechovat, co se hodí, a co ne.
- Komunikace – u večeře dítě vidí, jak vypadá komunikace v praxi. Učí se mluvit, ale i poslouchat, formulovat, co má na srdci, reagovat na druhé a podobně.
- Trpělivost – i když už dítě dojedlo a těší se na zmrzlinu, musí počkat, až dojí ostatní. I když má hlad, musí vydržet, protože táta se zdržel v dopravní zácpě. A to je cenná lekce.
Společné stolování není jen o jídle, ale také komunikaci a trpělivostiFoto: AnnaStills, Shutterstock.com
I puberťáci patří ke stolu
Teenageři se samozřejmě rádi drží od rodičů a mladších sourozenců stranou. Ve svých pokojích žijí jak v noře, ze které vylézají právě jen, když si jdou vyměnit prázdný talíř za plný. Ale i pro ně má stolování s rodinou velký význam.
„Společné stolování bývá často jeden z posledních přirozených momentů, kdy se rodina skutečně potká. Právě u puberťáků může být pravidelná společná večeře nenápadným, ale velmi důležitým mostem mezi světem rodičů a jejich vlastním světem,“ tvrdí koučka.
Přes den s vámi totiž váš teenager sotva promluví, na všechny vaše otázky zabručí jednoslovnou odpověď, ale u večeře možná nevědomky trochu roztaje, ztratí svoji pubertální ostražitost, do rodinného hovoru se zapojí a odhalí alespoň kousek svého světa. „Z dlouhodobého hlediska společné stolování podporuje větší otevřenost, důvěru i emoční stabilitu dítěte,“ potvrzuje Lenka Procházka.
Stolujte podle pravidel
Ale i tyhle chvíle by měly mít svá pravidla. Nejde ani tak o etiketu stolování, jako spíš o opatření, která mají zajistit fajn atmosféru u stolu. Vyplácí se následující:
- Žádné mobily, televize a podobně – chcete být spolu, a ne aby váš muž pokukoval po televizi, kde běží fotbal, syn scrolloval na mobilu a vy si dopisovala s kamarádkou.
- Problémy nechte na jindy – ke stolu netahejte žádné nevyřešené spory ani kritiku. Nevyslýchejte potomky, proč zase přinesli ze školy poznámku, nenapomínejte manžela, že zas neutáhl kapající kohoutek. Při jídle si dovolte nic neřešit.
- U jídla se mluví – ve škole nás za povídání u stolu napomínali, ale k tomu rodinnému patří. Vtipkujte, plánujte, kam pojedete na výlet, vzpomínejte na zábavné momenty, užívejte si příjemná témata, co vás sbližují.
