Žena se mnou skončila, já ji ale pořád miluju. „Jste dobrý chlap a potřebujete restart!“

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na radu ohledně mé situace v manželství. Moje žena mi na začátku roku oznámila, že se mnou končí, že se posunula a půjde si svou cestou. Chvíli po tom si už našla jiného a doteď za ním jezdí. V současné době se se mnou rozvádí.

Mě to hodně sebralo, ale začal jsem na sobě dělat a vzdělávat se, protože vím, že za to můžu i já, myslím si, že už jsem jiný, ale v tom není problém. Problém je v tom, že máme společně dceru a rodinný dům a na něj hypotéku, zároveň ani jeden z nás nemá na vyplacení toho druhého a ani jeden nechce z domu odejít.

Takže momentálně spolu pořád žijeme, s tím že manželka na víkendy jezdí za tím ha…em.

Já bych se s tím, že mě opustila, asi vyrovnal, snažím se před ní skrývat, že mi na ní stále záleží, ale za téhle situace je to pro mě neskutečně složité, svou ženu stále miluji a asi vždy budu, ale když ji mám tak často blízko, je těžké se soustředit na jinou cestu. Ona se snaží být doma co nejméně, kvůli dceři a práci to ale není dost. Zajímalo by mě, jestli byste neměl pro mě nějakou radu, děkuji. Radek

Dobrý den, Radku, to, co popisujete, je jedna z nejtěžších variant rozchodu. Jak asi nevíte, podle teorie vedou z manželské krize jen tři cesty: obnova vztahu, rozchod a takzvané ustrnutí v rozchodu. A právě ta třetí (a nejhorší) varianta je to, co se vám stalo, a to, co momentálně žijete.

Johnny Depp pronesl během svého médií propíraného rozvodu s Amber Heard, že se cítil doma jako ve vězení a že to je to nejhorší, co se vám může stát. Ano, měl pravdu. Domov má být vaším útočištěm, místem, kde se cítíte bezpečně. A je úplně jedno, jestli žijete sám v garsonce, nebo s pěti dětmi, manželkou a psem ve velkém baráku. Vy jste se momentálně ocitnul v situaci, kdy jste uvězněn jak ve svých emocích, tak fyzickým prostorem.

Kdybych měl použít metaforu, řekl bych vám, že každý rozchod má mít dveře, kterými lze svobodně odejít (nebo se vrátit). Jenže ve vašem případě tady žádné nejsou. Jen klaustrofobicky uzavřená chodba, ve které se míjíte.

Aby to nebylo tak depresivní, chci hned na začátku ocenit, že na sobě pracujete, a to znamená, že máte jednak dostatek pudu sebezáchovy a také dost životní energie. To je podle mě slušný základ k tomu, abyste se z tohohle Alcatrazu nakonec dostal. Jestli se tak stane udělením milosti, nebo útěkem, to už je vlastně jedno. Rozhodně musíte ven.

Přesně tuto situaci jsem řešil s mnoha páry. V případě, že jeden miluje a ten druhý už je citově dávno pryč, nemá smysl zůstávat a čekat, že se stane zázrak. Pokud připustíte, že tohle je vaše situace, měl byste si také uvědomit, že nejdřív musíte svést boj sám se sebou. Provést vnitřní audit a uvědomit si, že každá situace má mnoho řešení. Závislostní vztah se projevuje přesně takovým čekáním na magické rozuzlení. Na něco, co zařídí někdo jiný. Bůh, osud, náhlé uvědomění partnerky, že vy jste ten nejlepší… Vyberte si sám. Ani jedna varianta není pravděpodobná.

Ustrnutí v rozchodu je bezvýchodná situace, kdy se pár nehodlá ani usmířit a restartovat, ani odloučit a zkusit, jestli si náhodou nebudou chybět. V takovém případě je moje instrukce naprosto jasná: začněte pracovat na plánu B. Ten by měl směřovat k seberozvoji.

K uvědomění, že i přes silné emoce a zamilování nebudete schopen přinutit vaši ženu, aby se cítila jinak, než se cítí. Nedá se to vyargumentovat ani odčinit. Jediná šance je začít pracovat sám na sobě. Zvýšit si vlastní atraktivitu. A nedělejte to proto, abyste získal svou ženu zpět. Nechoďte do posilovny, neběhejte maraton proto, abyste na ni zapůsobil. Zastavte se. Udělejte sedm samurajských nádechů (tohle dělávali před těžkým rozhodnutím) a vrhněte se do nového života, jako by vaše žena neexistovala.

Vzpomeňte si na své sny, které už vybledly ve světle běžného partnerského života. Vybavte si, že jste chtěl lézt po horolezecké stěně nebo se naučit japonsky. Sen, to je motor každého nešťastného chlapa. Pro ženu je to většinou rodina a klid. Tohle vám teď nepomůže. Potřebujete restart muže. Program, který nemusí být organizovaný, ale takový, který si vyberete sám. Je třeba, abyste získal ztracené sebevědomí, protože bez něj se budete životem potácet jako hromádka neštěstí.

Jsem si jistý, že v sobě tu sílu najdete a začnete snít. Je opravdu jedno, jestli si založíte country kapelu nebo budete kandidovat do místního zastupitelstva. Každý chlap potřebuje čas od času zažít úspěch. A vy si teď budete muset vzpomenout jaký. Vězte, že až se vám podaří vstříknout si do žil nutnou dávku sebevědomí, bude se vám jevit ten „prostorový problém“ uvnitř jednoho domu jako řešitelný.

Jen tehdy, když budete cítit chlapskou sílu, budete schopen převzít zodpovědnost za své rozhodnutí. Nejsem tady od toho, abych vám předkládal konkrétní kroky. Na to je jeden dopis příliš málo. Mohu vám ale garantovat, že jsem z podobné situace pár dobrých chlapů dostal. A vždy šlo o jediné – již zmíněné sebevědomí.

Jasně, že to není jednoduché. Jasně že si řeknete: To se mu to říká, když nežije můj život. Ale vězte, že jsem v podobné situaci už za život několikrát byl. A pasivní setrvávání v toxickém vztahu uvnitř čtyř stěn může bez psychické úhony přežít jen mimořádně odolný jedinec.

Uvědomte si, že žijete v extrémně náročné situaci. Vaše žena odešla citově, ale fyzicky je pořád doma. A to je pro mozek i srdce matoucí. Jednu chvíli jste rodina, druhou chvíli čekáte, až si sbalí věci a odjede za někým jiným. To není prostor pro uzdravování. To je permanentní otevřená rána. A asi podvědomě cítíte, že musíte něco udělat, abyste nebyl vláčen událostmi, ale aktivně je vytvářel. To je má oblíbená věta, která se zas a znovu ukazuje jako cesta z pekla.

A teď pojďme k praktické části. Společné bydlení je v této fázi dlouhodobě neudržitelné. Ne proto, že byste to nezvládl a složil se. Ale proto, že vás to bude brzdit v jakémkoli posunu. Pokud není možné dům hned prodat nebo vyplatit, je potřeba hledat dočasné řešení: jasná dohoda o režimu bydlení, střídání v domě nebo alespoň oddělení prostorů, tak aby nevznikal falešný dojem blízkosti. Tady nejde o zbabělost ani o útěk. Musíte taky myslet na sebe. Pokud nebudete šťastný, nemůžete štěstí rozdávat. Ani dceři, ani nikomu jinému.

Vaše dítě potřebuje rodiče, kteří jsou psychicky přítomní. Nikoli prázdné kulisy nefunkčního vztahu, které rodiče před dítětem skrývají. Zkuste se zamyslet nad tou starou dobrou metaforou o letadle, které padá a vypadnou kyslíkové masky. Komu dáte první kyslík? Sobě. To proto, že jen životaschopný rodič se může o potomka dobře postarat.

I vy potřebujete kyslík. A potřebujete ho tolik, abyste se mohl s dceruškou bezstarostně smát a ne žít „na autopilota“. Ne jako tatínek, který každý víkend zůstává doma s pocitem, že někdo jiný žije jeho život. Přece vám nemusím říkat, že děti velmi dobře cítí, když je doma ticho plné bolesti.

A ještě k tomu závislostnímu vztahu. Přiznejte si nepříjemnou pravdu: to, že jste se změnil, ještě neznamená, že se k vám žena vrátí. A zmíněný seberozvoj a zvyšování vlastní atraktivity má smysl jen tehdy, když to budete autenticky dělat pro sebe. Ne jako tichou žádost o návrat.

Se svými klienty, v tomto případě s muži, kteří se ocitli v podobné životní situaci, často řešíme, jaké číslo od 1 do 10 jsou. Tím číslem mám na mysli soubor vlastností, které z vás dělá muže „na vztahovém trhu“. V hlubokém rozchodu se cítí třeba jako „pětky“ a za pár měsíců koučování už třeba jako „sedmičky“. A sedmičky se chovají jinak než pětky.

Občas jsou pro svoji původní ženu opět atraktivní a ona se chce vrátit. Často se pak pokouší do původního vztahu vrátit, aby si po krátké době uvědomili, že už jsou dál a že žena, po níž tak moc toužili, se nikam neposunula – a nakonec se stejně rozejdou. Ale to už máte jiné nastavení. Jako „restartovaní“ muži. Možná i jako „osmičky“.

A osmičky to v životě mají mnohem jednodušší. Věci, které se zdály dříve nereálné, se jim najednou dějí.

Možná budete svou ženu milovat navždy. To se někdy stává. Ale ani láska nemusí znamenat společný život. Někdy se prostě musíte naučit umění opustit. Ne proto, že tu ženu nechcete, ale proto, že jinak se ztratíte sám sobě.

Radku, rekapitulace: Nacházíte se v bodě, kdy potřebujete začít myslet i na sebe. Ne jako na manžela, ale jako na muže. Muže, který má právo na klid, na bolest i na nový začátek. Bez toho, aby každý pátek sledoval, jak se zavírají dveře.

Držím vám palce. Z téhle chodby jednou vyjdete ven. Jen musíte přestat přešlapovat na místě.