Nestojím za nic. Všichni jsou lepší než já! Ničí vás pocity méněcennosti? Naučte se první pomoc pro svou duši

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Srovnávat se s ostatními? To většinou nevede k ničemu dobrému. Jenže podle některých odborníků tuto potřebu lidé „mají v DNA“. „V určité míře je to ukotvené v každém z nás,“ říká životní koučka Lenka Procházka. A potvrzuje to americká psycholožka a neuroložka Sanam Hafeez: „Sledujeme ostatní – jejich pracovní postavení, rodinný život, trávení volného času – a je to jakési vodítko pro hodnocení vlastního života.“

Zdá se, jako by pocity méněcennosti, zmaru a frustrace trápily stále víc lidí. Není to ovšem způsobeno nějakou změkčilostí současné generace, jde o to, že v minulosti měl každý kolem sebe relativně malou sociální bublinu, v níž se mohl srovnávat s druhými. Byly to desítky lidí: sousedé, spolužáci, rodinní přátelé, příbuzní a pár tváří známých z televizních stanic. „Jenže nyní je těch jedinců milionkrát víc – na sociálních sítích se můžete doopravdy srovnávat s miliony jiných lidí, a to na sebevědomí nepřidá,“ vysvětluje Lenka Procházka.

A že ne vše, co na sítích vidíte, je skutečné? Že všechna ta dokonalá těla jsou upravená nespočtem filtrů a že všechny šťastné krásky dávají na instagram fotky z dokonalé exotické dovolené, ale reels z včerejší hádky s manželem už ne? To sice víte, ale ve vašem podvědomí už se zabydlel obrázek dokonalosti, ke které vy máte svou optikou zatraceně daleko.

Asi tušíte, že čím víc omezíte svůj čas na sociálních sítích, tím lépe. Ale úplný digitální detox není možný, navíc – spouštěčů pocitů méněcennosti je víc. Televize, internet, všechny možné časopisy. A mnohá trápení si navíc můžete nést z dětství. „Nejvíce to trápí lidi, kteří byli jako děti srovnáváni s okolím, jejichž rodiče často používali jiné děti jako ‚motivaci‘ k tomu, aby je ratolest poslouchala, více se učila a podobně,“ potvrzuje Lenka Procházka. Přijít to prostě může občas na kohokoli, proto se naučte následující tři „triky“, které fungují jako první pomoc.

Jakmile začnete mít pocit, že nestojíte za nic, zatímco všichni okolo jsou úžasní, zkuste být konkrétnější. Pojmenujte přesně, co cítíte. Je to závist, žárlivost, frustrace a třeba zlost na sebe samé… Poté se sami sebe zeptejte, proč tyhle pocity máte. A buďte k sobě „vražedně“ upřímní, pochopení emocí totiž snižuje jejich intenzitu a je to první krok k tomu, abyste se s nimi vyrovnali.

Přes úspěchy ostatních lidé často nevidí ty své. Přehlížejí je, a tím v sobě posilují pocit, že zatímco ostatní se někam posouvají, oni zatím trčí na místě. Zkuste energii věnovat tomu, co se podařilo vám, na co jste pyšní, z čeho máte radost. „Protože možná nemáte to, co mají ostatní, ale máte určité jiné věci,“ ujišťuje Sanam Hafeez. A co máte vy, zase možná nemají lidé, s nimiž se tak přísně srovnáváte.

Na základě předešlé sebereflexe jste možná přišli na to, že vám v životě vlastně nic neschází. Ale také jste možná identifikovali věci, které vás doopravdy trápí. A ty zkuste změnit! Zeptejte se sami sebe: Na čem mi doopravdy záleží? Co v životě momentálně nemám, ale vážně to chci? A pak si stanovte konkrétní kroky, které vás k vašim cílům a touhám alespoň přiblíží. Vadí vám, že se v práci neposouváte? Přemýšlejte, jak kariéru nakopnout. Jste frustrovaní ze své postavy? Vytvořte si plán fyzické proměny.

Srovnávání, pocity méněcennosti, to vše hubí zdravou sebeúctu. Jak se pozná nízké sebevědomí? Žárlivost, toxické vztahy i „neviditelnost“