Článek
Příliš mnoho dioptrií
Problémy se zrakem měla Alice odmalička: „Už jako malé mi dioptrie nebezpečně narůstaly a brzo jsem měla deset a jedenáct dioptrií na dálku.“ Proto se ve svých šestadvaceti letech rozhodla absolvovat laserovou operaci očí, která jí měla zaručit podstatné snížení dioptrií. Při větším počtu dioptrií však hrozí, že se časem vše vrátí na svoji předchozí úroveň. Proto Alici lékař navrhl, zda by nechtěla absolvovat ještě další operaci – tzv. skleroplastiku. Při této operaci se do dna rohovky aplikuje kus miniaturního štěpu z vlastního těla, nebo z těla dárce. Přitom se tkáň v rohovce zajizví, což údajně mělo vést k tomu, že se dioptrie nebudou znovu načítat.
Zákrok Alice absolvovala před deseti lety, kdy ještě nebylo možné díky internetu získat dostatek informací. Tedy nevěděla, že se zákrok provádí pouze u nás a v Rusku. A to z důvodu, že ostatní lékaři nevěří, že by operace mohla cokoliv zlepšit.
Nepovedený zákrok
Operaci Alice podstoupila na poměrně známé východočeské klinice. Šla na ni beze strachu – lékařům zcela důvěřovala: „Ten den jsem byla operována až jako poslední. Operace nebyla prováděna v celkové narkóze, ale jen v lokálním umrtvení, takže jsem mohla pozorovat, co se mnou lékaři celou dobu prováděli. A z toho důvodu se také domnívám, že během operace došlo k pochybení - při umísťování implantátu do oka se oko zalilo krví a navíc se do zadního segmentu dostala infekce. A výsledek? Téměř nevidoucí oko…“
Po operaci Alice zjistila, že problém se dotkl toho lepšího z obou očí. Přesto, že po upozornění lékaře, že na toto oko vidí velmi špatně, zamlženě, byla následující den propuštěna z nemocnice s ujištěním, že „se nic neděje, krev se vstřebá a vidění se upraví. Oko je prý jen unavené po zákroku." Již po cestě domů se bolest začala stupňovat a na oku vznikl rozsáhlý hematom. Po příjezdu domů volala do ordinace a dozvěděla se, že se tedy má jít ukázat na pohotovost. Bohužel, ani zde neměla štěstí na kompetentního lékaře – opět byla uklidňována, že se vlastně nic neděje, že je to jen „modřinka“…
Potíže narůstaly. Následovala hospitalizace v původní nemocnici, vysátí sklivce v celkové anestezii a aplikace silných antibiotik přímo do oka.
Lékaři se pokusili o operaci poškozené čočky, ale zjistili, že sítnice je značně poškozena a bylo nutné ji při další operaci přichytit. To se bohužel nezdařilo, vyskytla se další komplikace, kterou bylo zalití přední a zadní komory oka krví. Již tehdy bylo Alici jasné, že jde do tuhého, ale pořád si myslela, že na oko ještě uvidí. Při propuštění z nemocnice jí však bylo lékaři řečeno, že se s touto nadějí musí rozloučit.
Lékaři se v názorech na zákrok různíFoto: shutterstock.com
Tvář bez oka ji šokovala
Bohužel stav Alice se i nadále zhoršoval. Nevidoucí oko totiž atrofovalo a po nějaké době bylo jasné, že bude muset ven… Rozhodnutí o jeho odejmutí bylo nejtěžší v Aličině životě. Na operaci se objednala dvakrát a teprve podruhé našla odvahu na ni skutečně jít. Bolest, kterou po operaci zažila, hodnotí jako nejhorší ve svém životě. Šok jí připravil také pohled na sebe samou do zrcadla… Dnes žije Alice již třetí rok s oční protézou, ale jak říká, takový život není zrovna jednoduchý. „Nemám periferní vidění, takže se stane, že narážím do lidí. Navíc ani druhé oko není zcela v pořádku, zůstalo mi to, které je tupozraké a již předtím vidělo mnohem hůře než levé – po operaci mi dioptrie znovu narostly, takže dnes jich na něm mám sedm.“
Řeknete si: kdyby Alice operaci neabsolvovala, tyto problémy by se jí vyhnuly. Ale ona situaci vidí trochu jinak: „Já jsem s žádnými komplikacemi dopředu nepočítala, lékaři mě o rizicích dostatečně neinformovali. Snažím se to celé brát tak, že to tak asi mělo být. Získala jsem jiný náhled na věci i život. A to velmi rychlým a bolestným způsobem. Přemýšlením, že jsem operaci neměla podstupovat, už nic nezměním a jen bych se tím trápila.“
Dnes žije Alice s jedním okem a zároveň s obavou, aby nepřišla také o ně. Nemůže řídit, provádět některé sporty, ale bojuje dál! Přestože má za sebou takovouto zkušenost, nezatrpkla, snaží se žít plnohodnotný život.
Co na to lékaři?
Německý oční lékař Andreas Berke je velkým odpůrcem laserových operací: „Rohovka jako orgán vznikla v průběhu miliony let trvajícího evolučního přizpůsobení. Aby byla rohovka jasná a průhledná, pracuje s ní imunitní systém velmi úsporným způsobem, a to proto, že každý zánětlivý proces v rohovce může vést ke zhoršení optických vlastností. Rána, která vznikne, a to nejenom u metody Lasik, ale i u jiných laserových operačních metod, aktivuje podstatným způsobem imunitní systém rohovky. Dochází k zánětu rohovky a k hojivým procesům se zákaly a jizvami v rohovce. To způsobuje u části pacientů efekty oslnění, které mohou trvale zhoršit vidění, hlavně v noci. Mnoho operovaných si navíc stěžuje na ztrátu kontrastního vidění, vidí svět kolem sebe jako starou vybledlou fotografii. I to je pravděpodobně způsobeno následkem hojících procesů."
Oproti tomu česká oční lékařka Petra Fukalová vidí na těchto operacích hlavně pozitiva, což stvrzuje tím, že nemocnice, ve které pracuje, dává na operace doživotní záruku: „Celoživotní garanci jsme zavedli naopak z důvodu, že operativa je dnes tak přesná a dostatečně trvalá, že se vyplatí tyto garance nabízet. Náklady na případnou reoperaci jsou totiž cca pouze o jeden až dva tisíce nižší než na první operaci. A garance stojí 6x méně než zákrok."
A co Alice vzkazuje čtenářkám? „Než půjdete na tu svou operaci, prověřte si všechny dostupné informace o pracovišti i o zákroku samotném. Prostě se ptejte a ptejte!"
