Článek
Nejlépe si pamatuji večery, kdy odcházel do práce na noční směnu, která mu začínala v 18.00. Samozřejmě vše nechával na poslední chvíli a deset minut před tím, než měl odjíždět, začal lítat po kuchyni, připravovat si svačinu, nadávat, že nic není na svém místě (jednoduše to v tom spěchu přehlédl), zuřit, když jsme se mu já nebo ségra nedejbože připletly pod nohy a o vteřinu či dvě ho zdržely.
Byl jako sopka. Dokázalo jej vytočit i to, že v momentě, kdy potřeboval na záchod, seděl tam někdo jiný. Vždycky vyletěl jako tornádo, vyřval se a pak bylo zase všechno dobré.
Stejně tak ve vztahu k nám, tedy ke mně a k ségře. V životě jsme od něj nedostaly ani na zadek, když jsme něco vyvedly, táta se rozčílil a začal křičet. Paradoxně to mělo větší efekt oproti mámě, která pro facku nešla nikdy daleko, ale my ji stejně neposlechly. Větší autoritu pro nás představoval táta, kterého jsme radši neprovokovaly, protože jsme věděly, že má, jak se říká, „krátkej doutnák".
Vzpomínám si také na to, když se s námi táta učil. Nejvíce ho bavilo řešení složitých matematických rovnic a hlavolamů. Byl prostě nadaný na čísílka, zatímco máma ovládala spíše předměty typu český jazyk, dějepis atd... A tak kdykoli bylo třeba probrat fyziku, chemii či matematiku, přišel na řadu táta. U sestry to ještě šlo, protože nějakou tu buňku po něm zřejmě zdědila a v těchto předmětech byla lepší průměr, já na tom ale byla právě opačně. A tak se od nás z pokojíku neustále ozýval řev: „Jak to, že to pořád nechápeš, vždyť jsem ti to teď vysvětlil!"
Máma to s ním jednoduché také rozhodně neměla, ale na druhou stranu, takového dobráka, jako je on, by jen tak nenašla. Měl a má ji opravdu rád, pro rodinu by se obětoval, je chytrý, hodný, nám dětem se vždycky věnoval.
Já když se teď dívám na svého manžela, tak pomaličku začínám chápat, že zřejmě bude něco pravdy na tvrzení, že dcery si hledají muže podle svých otců...
Máte doma temperamentního partnera? Jak se s ním žije? Pojďte nám to povědět na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
