Terorista jménem tchyně!

„Chce nás od sebe dostat!“ „ Zakázala nám mít děti!“ „Hrabe se mi ve skříních!“ „Říká, že je manžel hubený!“ „Rozmazluje vnoučata a kupuje jim samé nezdravé věci!“ „Nic neudělám dobře!“ Co k tomu říci? Ano, je to hrůza. Však ještě větší hrůza je, že takto tchyněmi postižené a týrané manželky se po čase stávají – oněmi strašnými tchyněmi. Tedy mají-li syna. Mají-li synů více, už je to s nimi lepší, a mají-li dceru či dcery, dá se to většinou vydržet.

Máte-li dobrý vztah s tchyní, považujte si toho. Patříte mezi 12 % šťastných žen, kterým vyslovení slova tchyně nezpůsobí husí kůži. Těm zbylým 88 % husí kůže naskočí, a když ne, tak alespoň kopřivka. Může za to jenom tchyně? Ve většině případů ano. Záleží ale i na vás. Kam si ji ve svém životě pustíte. A často ještě více záleží na vašem manželovi.

Máte-li ještě čas, utečte od chlapa, který před vámi preferuje svoji matku. Který na ni nedá dopustit, který ji poslouchá na slovo, u kterého jste vždy jen na druhém místě. Takový muž je nezralý, a je jedno, zda je mu dvacet, nebo padesát. Většinou to bývá jedináček. Jsou muži, kteří se dokáží stát skutečnými partnery až v okamžiku, kdy jejich matka zemře. A na to nespoléhejte, vždyť nezřídka těm nejhorším tchyním je nespravedlivě přiznána dlouhověkost! Pokud si takového člověka vezmete, můžete nadávat samy sobě. A zcela marně usilovat o jakoukoli změnu. Vztahy matek a synů mohou být velmi silné. Dominantní matky vědí, jak si syna držet na své straně, dobře znají jeho slabá místa, umí jej zasáhnout, manipulovat...

Pohlédněme nejprve na statistiku, dlouhodobě vedenou MUDr. Miroslavem Plzákem v manželské poradně: Konfliktní vztah s tchánem má jen 8 % snach, a dokonce jen 2 % zeťů. Proto se o tchánech neříkají tvrdé vtipy. A proč na tchyně nadávají více ženy a méně muži? Jen každý pátý muž má s tchyní vážnější problémy. Oproti tomu devět žen s deseti musí s tchyní více či méně bojovat. Proč?

Boj snacha versus tchyně je nejčastěji prachobyčejnou zkouškou z manželovy dospělosti. Jen on (společně s vámi) totiž rozhoduje o tom, zda budete vystupovat jako tým, zda vaše domácnost dokáže, byť třeba pod jednou střechou s tchyní, vytvořit kompaktní, samostatnou a dostatečně odolnou buňku. Zda nastolíte jednoznačná pravidla, při kterých se nejen nebude vcházet bez zaklepání, ale návštěvy se budou ohlašovat předem.

Stanovte si s tchyní pevná a přísná pravidla a vyžadujte jejich striktní dodržování jak u hradního protokolu. Přijměte pomoc, kterou přijmout chcete, s poděkováním a úsměvem, a se stejným úsměvem řekněte jasně, do čeho vám tchyně nebude mluvit. Čím dříve, tím lépe. Z pozice někoho, kdo se dlouho snaží takzvaně zavděčit, se již tato pravidla vyhlašují obtížněji. Nikdy ale není pozdě! Budete-li mluvit s manželem stejným hlasem, tchyně to přijme lépe. Manželovi vždy odpustí. Vám odpustit nemusí. Požádejte manžela o podporu!

Pokud tchyně bude pravidla trvale porušovat, neválčete s ní, ale vyhlaste tiché příměří. Je to lepší, než permanentní válka. „Maminko, nerozumíme si, nechoďte k nám. Nemám nic proti tomu, aby vás navštěvoval manžel a děti, jste matka a babička.“ A hotovo. Zakazovat manželovi styk s matkou a brát dětem babičku není dobré, vy si tchyni ale zakázat můžete. A v případě, kdy je tchyně taková manipulátorka, že bude děti proti vám poštvávat a neoprávněně vás pomlouvat, nezaslouží si ani styk s vnoučaty. To je jistě smutné a zcela krajní řešení, leč bohužel jsou i tchyně, kterým bič a vysoká ohrada prostě právem přináleží.

A jak to máte s tchyní vy? Podařilo se vám ji „vychovat“? Nebo ona vychovává vás? Poraďte si, jak na to! A nebo si z plných plic alespoň zanadávejte. Máte na to právo. Těším se na info@prozeny.cz!