Článek
Nějaký ten vztah samozřejmě mají za sebou, ale z různých důvodů to nevyšlo. A teď je jim přes třicet a ne a ne narazit na muže, s nímž by stálo za to žít. Přitom na nich není nic špatně. Nejsou to žádné kariéristky, ale holky s normální prací, která je sice uživí, ale nepohlcuje celý jejich život.
Samozřejmě není řeč o ženách, které si single život zvolily jako svůj životní styl a partnera nehledají, ale o ženách, které po vztahu touží. Problém je, že jsou to vlastně staří mládenci v sukních.
Ani to nezkusí
S věkem rostou jejich zkušenosti a s nimi i nároky. Jsou to ženy, které mají čas se nějak seberozvíjet, pracovat na sobě. Mají koníčky a přátele, díky tomu širší rozhled. Pečují o sebe a svůj vzhled, jsou atraktivní.
Na tom není nic špatného, ba naopak. Jenže čím vyšší nároky mají ony na sebe, tím víc toho očekávají od potenciálního partnera. „Na svých konzultacích se čím dál častěji setkávám se ženami, které jsou na sebe velmi přísné, jsou k sobě hodně kritické, a stejně tak přistupují k opačnému pohlaví,“ potvrzuje koučka partnerských vztahů Barbora Sedláková ze Školy pro ženy.
Život v páru je vždy svým způsobem omezující, a na to se těžko zvykáFoto: Profimedia
Navíc mají podvědomě pocit, že nemají moc času, a řada z nich touží po dítěti, což tlak, který cítí, ještě zvyšuje. Když se tyhle dvě věci promíchají, výsledek není nic moc. „Jsou to ženy, jejichž krédem se stalo rčení ,nemám čas ztrácet čas´. Jejich svět je černobílý. Pokud s někým okamžitě nezapadnou jako dva dílky puzzle, jdou dál. Jasně vědí, co chtějí, a nemají prostor pro kompromisy, vylaďování, dlouhé poznávání a případné proměňování,“ vysvětluje terapeutka pro děti, rodiny a partnerské vztahy Lucie Mucalová.
Takže to mnohdy ani nezkusí, po první schůzce muže vyhodnotí jako nevhodného a hledají dál. Případně to zkusí, ale když to hned není podle jejich představ, vzdávají to a volí rozchod.
Nechce se jim
Jde i o to, že se jim vlastně podvědomě nechce vzdávat výhod, které jim single život nabízí. Čím déle jsou samy, tím míň jsou ochotné někoho vpustit do svého života. A když už to udělají, mnohdy je ta změna a ztráta naprosté svobody zaskočí.
„Čím déle člověk žije sám, tím hůř si zvyká na omezení, která s sebou každý vztah přináší. Čím déle jste mimo nějaké rodinné soužití, tím hůř se vám do něj vrací,“ dodává Barbora Sedláková.
Z pohledu okolí může jít o naprosté malichernosti typu „nemusím nikomu hlásit, kam jdu a kdy se vrátím“ nebo „když se mi nechce umýt nádobí, tak se na to vykašlu, protože je jen moje věc, v jakém prostředí žiji“.
Ale když položíte všechny tyhle drobnosti na jednu hromadu, je z toho pořádně velká kupa příjemných věcí.
A nejenže je pro ně těžké vytvářet kompromisy a ustupovat, ale jejich potenciální partneři jsou na tom logicky často podobně. A tak proti sobě stojí dvě silné osobnosti zvyklé žít podle svého. Sladit to je opravdu velmi těžké.
Toužit po lásce nestačí. Je potřeba také trochu zariskovat a některých věcí se i vzdátFoto: Profimedia
Chybí odvaha
Pravda je i to, že čím déle jsou samy, tím víc přemýšlejí a přistupují k životu racionálně. Dalo by se říct, že často používají spíš rozum než srdce. Nechtějí riskovat, chtějí jistotu.
Jenže takhle to v lásce většinou nechodí. Stoprocentní jistotu nemáte nikdy, ani když žijete v dlouhodobém vztahu, nikdo vám nezaručí, že za deset let neskončíte u rozvodového soudu.
V lásce je potřeba občas zariskovat, prostě to zkusit – a ono se uvidí. Ne si dopředu malovat černé scénáře a z nějakých důvodů (které se třeba tváří jako logické) nedat šanci něčemu, co by třeba mohlo vyjít. City jsou mnohdy nevypočitatelné a dovedou pořádně překvapit. Jen je potřeba si tohle překvapení dovolit, umožnit, aby vás láska dostala.
Máte ve svém okolí takovou ženu? Sedí to na ni?
