Být single nemusí být stigma. Pro mnohé je to nejvyšší meta svobody a šťastného života

Primáti, ze kterých se vyvinuli moderní lidé, žili odjakživa v tlupách. Nevelkých, ale pospolu. Osamocení jedinci by neměli moc šanci přežít. I v pozdějších kulturách bylo vyhnání ze skupiny či vesnice jedním z nejhorších trestů. Samota byla nejen smutná, ale také velmi nebezpečná. V jednadvacátém století ale může být pro mnohé symbolem svobody a spokojeného života. Tím, po čem opravdu touží. A co jim vlévá klid do duše. Protože samota automaticky neznamená osamělost!

Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že podíl domácností, kde žijí lidé sami, nestále stoupá. Za posledních 15 let se zvedl z 24 % na zhruba 31 %. A podobné je to i ve světě. Podle údajů z Pew Research Center z roku 2017 až 61 procent Američanů mladších 35 let žije nebo ještě donedávna žilo single. Suchá statistická čísla samozřejmě neodhalí, kolik lidí takto žije dobrovolně a kolik prostě proto, že partnera nemají, i když by o něj stáli. Přesto je trend více než zřejmý. Pro mnohé se single život stal cestou, kterou si dobrovolně vybrali.

Podle vztahového kauče Davida Shorfa z Terapeutického centra Calmea jsou v odpovědi na otázku, zda vám je lépe samotným než v páru, klíčová tři slova: Ohledy, kompromisy a schopnost se omezovat kvůli někomu jinému. Pokud máte míru vaši osobní svobody nastavenou naplno směrem k sobě, nemusí pro vás být párový život šťastné řešení. „Dnešní doba přeje nejrůznějším typům vztahu, a když se nutíte do něčeho, co pro vás není komfortní, může to být značně bolestné,“ doplňuje Shorf.

Lidé, kteří tíhnou k párovému životu, nad podobnými názory často kroutí hlavou, ale jak upozorňuje na svém blogu vztahová koučka Susan Winter, single život má svou logiku.

„Věřte tomu, či ne, ale vztahy jsou obvykle mentálně drahé. Pro mnohé mohou být skutečně vyčerpávající a už nemají sílu do nich investovat,“ myslí si Winter. A single život se pak může stát skutečným luxusem, který si ovšem mohou dopřát. „Je to svoboda probudit se, když chcete, poslouchat hudbu, kterou máte rádi, a sledovat filmy, jež se vám líbí. Je to možnost trávit dovolenou s lidmi, které jste si vybrali sami, ne s rodinami, jež vám byly tak nějak přidělené. Je to požitek jít kam chcete, kdy chcete a s kým chcete. Žádná kontrola, žádné vyjednávání a žádné kompromisy,“ píše Susan Winter.

Nejvyšší podíl těch, kdo se dobrovolně rozhodli pro single život, je podle sociologických průzkumů mezi lidmi do 33 let, výrazně ale stoupá i u žen nad 50 let. Odborníci to přičítají faktu, že jde nejčastěji o ženy, které většinu života strávily péčí o děti a manžela a nyní si konečně mohou dovolit, i díky finanční samostatnosti, život podle svého. A pociťují při tom obrovskou úlevu.

„Když jsem se rozvedla,“ svěřuje se třiapadesátiletá Jarmila, „mnohé kamarádky si klepaly na čelo. Radily, ať už to s ním vydržím, že mi bude smutno, ale mně je báječně,“ přiznává. „Konečně se nemusím nikomu zpovídat, o nikoho pečovat, věnuju se jen sobě a je mi skvěle,“ dodává. Našla si i přítele, ale jen na randění, bydlet s ním prý rozhodně nechce. „Kompromisů a různých ústupků jsem musela v životě udělat tolik, že v tomhle mám úplně jasno,“ usmívá se.

Neumějí být sami aneb Ze vztahu do vztahu. Důvodem je nízké sebevědomí i strach ze samoty