Hlavní obsah

Trojka v první třídě?!

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Vysvědčení je často pro dítě stresující

Pamatujete se na své vysvědčení z první třídy? Jak vám bylo, když se v pololetí místo velké jedničky objevila dvojka nebo trojka - stačilo tak málo - neúhledně psát či pomaleji zvládat slabiky. I když dnes se „biči" tolik nešetří, může nastat moment, že právě vaše dítko přinese i trojku. Vězte, není to katastrofa!

Článek

Dnes se trojky na vysvědčení v první třídě neobjevují takřka vůbec a učitelé šetří i dvojkami. Ani v ostatních třídách prvního stupně kantoři špatnými známkami příliš nehýří. Trend je jednoznačný: nestresovat dítě příliš brzy špatnými známkami (a také - co si budeme povídat - nepopudit proti škole rodiče, aby nepřevedli dítě i s penězi od státu jinam).

Známky - jen zbytečný stres?!

„Není potřeba stresovat děti hned od první třídy," říká jedna z dlouholetých kantorek. Zároveň ale dodává, že nejenom hodnocení, i požadavky na děti jsou měkčí. „Například část učiva matematiky původně první třídy se přesunula do druhé, úměrně tomu se některé kapitoly z druhé třídy přesouvají do třídy třetí... Spousta dětí má papír od psychologa, to samozřejmě musíme brát v úvahu. A pokud to některému dítěti opravdu nejde, zažádají rodiče o slovní hodnocení."

Vynechávání špatných známek nemusí vůbec znamenat, že škola toho po žácích chce méně. V ideálním případě se jedná o změnu základního přístupu k hodnocení. Dítě by nemělo být známkováno za něco, co neumí, ale naopak za to, co zvládlo. Dříve bylo zkrátka trendem hledat chybu, dnes by známka měla spíš ukazovat, jaký posun dítě udělalo. Jedině tak totiž může hodnocení žáka motivovat a ne stresovat. Že jedna pětka za druhou ze špatného žáka dobrého neudělá, je jasné. Naopak - pokud se špatné známky táhnou delší dobu, ať se dítě snaží jakkoliv - třeba proto, že nezvládlo podstatnou část učiva před dvěma měsíci - dítě rezignuje. Nemá přece smysl se snažit, když výsledek je nulový.

Škola hrou

Právě na prvním stupni došlo k největším změnám nejen v hodnocení, ale vůbec v metodách práce. I školní inspektoři si většinou úroveň nižších tříd pochvalují. Škola hrou už není neznámým pojmem, i na psychohygienu se pamatuje. Odpočinkové zóny s polštářky ve třídě jsou dnes samozřejmostí. Dobré známky mohou být právě odrazem toho, že škola dokáže děti pro učení více nadchnout než dřív klasickou výukou. Ani na přesouvání částí učiva do vyšších ročníků není nic špatného. Naopak. Cílem je dát dítěti v prvních třech či čtyřech letech solidní základ, na kterém by mohlo dál stavět. Dřívější nabitý obsah výuky totiž znamenal, že žák, který se opozdil, nemohl pořádně pochopit ani další kapitoly. „Vezl" se pak se špatnými známkami a minimálním pochopením po celou školní docházku.

Známka vs. slovní hodnocení

Otázkou ale je, nakolik je hodnocení zúžené na jedničky a dvojky spravedlivé vůči nejlepším žákům. Pokud za svou práci s jedinou chybou dostane premiant stejnou dvojku jako jeho spolužák za práci, která se sice „červená" opravenými chybami, přitom je ale o výrazný kus lepší, než byl jeho výsledek před týdnem, je jasné, že se ten „lepší" cítí poškozen. A tady musí nastoupit dobrý kantor, který svůj postup žákům vysvětlí a obhájí ho před nimi. Pokud má k ruce i slovní hodnocení, má pozici značně usnadněnou...

Foto: samohoto.cz/jiunlimited

Slovní hodnocení by mohlo nahradit vysvědčení

Takřka neprobádaným územím je v Česku slovní hodnocení. Zatím ho používají až na výjimky pouze školy alternativní. Přitom osvícenější učitelé se už od začátku devadesátých let snažili prosadit tuhle možnost a ministerstvo nakonec připustilo, že školství nestojí a nepadá s pětistupňovou škálou. Zákon slovní hodnocení umožňuje, škol, které k němu přistoupily, je však jako šafránu. A paradoxně největší překážkou nejsou ani tak učitelé, ale rodiče a žáci sami.

Může za to Marie Terezie

U nás jsou zkrátka klasické známky vžité, vždyť je zavedla už Marie Terezie. Pokud dcera přinese domů ve druhé třídě vysvědčení s formulací „Anička k českému jazyku přistupuje svědomitě, dobře se vyjadřuje a udělala velký pokrok ve čtení, v písemném projevu má však stále co dohánět - zatím je trochu zbrklá a dělá zbytečné chyby", devadesát procent rodičů se pravděpodobně učitele zeptá, zda si pod tím má představit dvojku nebo spíš trojku. Známky jsou u nás prostě tradice. Jenže: co na pětistupňové škále s žákem, který všechny slohy napíše obsahově na jedničku, podobně je na tom i se zájmem o literaturu, vyjmenovaná slova však zvládá s odřenýma ušima a rozeznat zájmeno od přídavného jména je pro něj neřešitelným rébusem? Spravedlivé hodnocení není hračka!

A tak je to i s rodiči - není lehké rozeznat, proč dítě nosí špatné známky, proč je horší než spolužák, nicméně rozumný a chápající přístup je více než trest!

ynezorPumanzeSaNyknalC