Hlavní obsah

Říká vám partner, že jste hysterka? Ve většině případů se mýlí!

Foto: Thinkstock

Podle odborníků má opravdovou histriónskou poruchu jen malé procento lidí

„Prosím tě, nebuď hysterická!“ Cítíte ten despekt a pohrdání? Za hysterky nás muži označují, kdykoli v nás vzkypí emoce. Kdyby se ale setkali se skutečnou nositelkou této poruchy, to by koukali!

Článek

„Moje maminka byla takový případ,“ svěřuje se čtenářka Eva. „Nikdy jsme nevěděli, kdy to bouchne, já ani taťka. Mamka dokázala být naprosto skvělá, v dobré náladě doslova zářila, byla s ní legrace, skoro bych řekla, že se až předváděla – jenže to nikdy netrvalo dlouho. Bylo to, jako když cvaknete vypínačem, najednou z ní byla fúrie, ze které jsem měla fakt strach a se kterou se nedalo normálně domluvit. Klid a pohoda nikdy nesměly trvat moc dlouho,“ vzpomíná dnes už dospělá Eva.

Hlavně nesmí být nuda!

Právě její poslední věta přesně charakterizuje problém, o kterém je řeč. Člověk s histriónskou poruchou osobnosti (tak zní aktuálně používaný odborný název) nesnese emoční „příměří“, stereotyp, klid. Vyhrocené, přehnané city jsou pro něj přirozené prostředí. Když miluje, musí to vědět celý svět. A když je dlouho všechno v pořádku, je nutné udělat nějaké „čoromoro“ – záminka se vždycky najde.

Ne každý, kdo občas vypění a udělá scénu, ale musí mít tuhle poruchu. V krizové situaci, ve stresu nebo dlouhodobém napětí se lidé stávají emočně labilnější, takže to prostě občas ujede i jinak vyrovnanému člověku. A samozřejmě, úplně nespravedlivé je obvinit z hysterie někoho, kdo si jen oprávněně na něco stěžuje. Nedržíte pusu a krok – a hned vás posílají na psychiatrii. Také to znáte?

Foto: Thinkstock

Pozor, nezaměňujte hysterku za ženu, která je zdravě naštvaná!

Proč to vlastně dělají?

Teatrální chování, přehnané reakce, upoutávání pozornosti na sebe, nečekané výkyvy zdraví, dramatická vyznání a výčitky, manipulativní chování... Nezdá se to, ale příčinou chování těchto lidí je ve skutečnosti nejistota, psychická závislost na mínění druhých, snaha o získání lásky, péče a pozornosti.

Člověk trpící touhle poruchou má velkou potřebu lásky, zároveň se ale bojí, že si ji nezaslouží a že ji nedostane. „Příčiny jsou často v dětství. Hysterické vzorce chování se vyvinou u dítěte, které má buď lásky velký nedostatek, nebo je naopak zahrnováno přehnanou, opičí láskou a nezdravým zbožňováním,“ vysvětluje rodinná poradkyně Ludmila Jandová.

Dá se s nimi žít?

Dejme ještě jednou slovo Evě: „Můj táta byl mírný, zdrženlivý člověk. Mamčiny výbuchy bral stoicky jako přírodní katastrofy, které je třeba nějak přežít. Vzhledem k tomu, že to byl její třetí – a poslední – manžel, asi to byla strategie, která fungovala. Jednou, to už jsem měla vlastní rodinu, se mi ale svěřil, že s ní zůstával hlavně kvůli mně.“

Foto: Thinkstock

Postiženým lidem může pomoci psychoterapie, ovšem v mnoha případech je neúspěšná

Hranici mezi občasným „hysterčením“ a skutečnou poruchou osobnosti můžeme podle odborníků odvodit ze způsobu, jakým dotyčnému fungují vztahy. Pokud není schopný žádný dlouhodobě udržet, nemá žádné skutečné přátele a trpí konflikty v rodině i na pracovišti, jde s největší pravděpodobností o poruchu.

Do jisté míry takovému člověku může pomoci psychoterapie, nebývá ale příliš úspěšná. Dlouhodobé soužití s takovým člověkem je potom klidné a pohodové asi jako život člověka, který si postavil vilku na úpatí činné sopky.

Odhalte hysterika!

Pozor, tahle porucha samozřejmě není ženskou specialitou. Hysterik bývá okouzlující, sebestředný, rád přehání a dramatizuje a miluje publikum. Pokud vám vyzná lásku, musí to být u hučícího vodopádu, o ruku žádá v přímém přenosu. Běda, když z nějakého jeho nápadu nejste nadšená, nebo si dokonce dovolíte ho kritizovat. Všechno se bleskově obrátí proti vám!

Tak co poznáváte se, nebo někoho z vašeho okolí?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama