Článek
Rusové prázdninám říkají kanikuly, přejali to od starých Římanů. Ti obdobně nazývali horké letní měsíce Cannis culos (nebo tak nějak)... volným překladem to znamenalo, že začínají dny, kdy bude takové vedro, že bys ven z chodby ani psa nevyhnal.
Angličané prázdniny pojmenovali Holidays, původně to zřejmě bylo Holly days. Holly – svaté, days – dny. Svaté dny je možná nejvýstižnější název pro to, co nás čeká.
Začínají dny, které pravděpodobně částečně strávíme se svými příbuznými. Tchyněmi, matkami či babičkami. Prostě se ženami, které to s námi myslí dobře. A to vydržet bez napětí a hádek je „úkol fakt pro svaté“.
Dnes jsem takový první prázdninový „dobře míněný rozhovor“ vyslechla.
Na autobusovém nástupišti ve vedru stály dvě ženy a dvě děti. Mladá snacha a starší tchyně a dva malí kluci – 4 a 2 roky. Mladá byla v klidu, polonahá v krátkých šatech, starší se podrážděně pekla ve svetříku a nemoderních džínách.
Stará (dále S): Budeme čekat?
Mladá (dále M): Jo budeme.
S: A nedojdeme to pěšky? Je to jedna stanice.
M: Dvě, ale autobusem je to pro děti lepší.
S: Hm, jak myslíš.
M: …(mlčí)
S: Je vedro!
M: Mně ani ne….
S: Dětem ale je!!!!
M: Myslím, že není.
S: Myslím, že je! Viďte, kluci, že je vám vedro!?
Kluci: Kdy už to pojede??
M: Za chvilku.
S: To těžko, já myslím, že za dlouho. Těch lidí, co jede!
M: To jsou studenti.
S: A kam jedou?
M: Asi do školy.
S: Ale prosím tě, o prázdninách? Bude to nacpaný, měli bysme jít pěšky. Kluci, že chcete jít pěšky??!!
Kluci: Busem!!! My chceme busem!!!
S: Nejste sportovci. Jste bábovky, že nechcete chodit pěšky.
M: Oni chtěj chodit pěšky, ale teď chtěj jet busem. Já taky.
S: No právě.
(Všichni mlčí)
S: Kluci, dáte si rohlík?
M: Je před obědem!
S: Na, tady máš rohlík, půlku dej bráchovi.
M: (mlčí a zuří)
Kluci: Máme žízeň!!!
M. To máte po tom suchým rohlíku od babičky!
S: Aha, takže mi vyčítáš, že jsem jim nedala k rohlíku šunku??!
M: Nevyčítám, ale po suchým rohlíku je jasný, že budou mít žízeň.
S: Řeklas, že budou obědvat, tak to by šunku jíst neměli…
M: Ani rohlík.
S: Tak já snad k vám na tu návštěvu ani nepojedu, když dělám všechno špatně…
(Obě mlčí.)
Přijíždí autobus, nastupuju a jen zaslechnu:
S: Tak dobře, pojedeme busem, ale až tím dalším!!!
Tchyně zvítězila!!!
Milé mé děti, jestli jsem nebo budu tchyně a babička, co se mladých neptá, prudí, chce vše řídit a má vždy pravdu – povoluji vám zařvat: „Tchyně, a ven!“ a budete mít pokoj.
Hezké prázdniny!
