Vrátit rákosky do škol?

Co to vlastně tělesný trest je? Je správné ho používat? Jde vychovávat děti bez plácání po zadečku? K těmto otázkám bych ráda napsala své postřehy a názory.

O tělesných trestech v této době slyšíme opravdu mnoho, máme jejich odpůrce a zastánce a kam se řadím já? Zásadně je neodmítám, ale vše musí mít svá pravidla a meze. Poslední dobou docela často slýcháváme, že by učitelé velice rádi vrátili do škol rákosky a já se jim vážně vůbec nedivím. Pokud srovnám, jaké to bylo ve škole před 20 léty a teď, rozdíl je velmi znatelný. Já jako dítě si pamatuji, že jsme měli větší respekt z rodičů, ale také z učitelů, tahání za uši nebo výchovné pohlavky nikomu neublížily a dnes nás spíš na společných školních srazech přivádějí k smíchu. Jen si řekneme, zasloužili jsme si to a rozhodně to na nás nezanechalo žádné následky, to samé platí o výchově v rodinách.

Jsou děti, na které funguje domluva, pěkné slovo, ale s mou dcerou to bylo jiné, je prostě po mamince! Ach kolikrát jsem si za těch 12 let, co je dcera na světě, vzpomněla na své rodiče a říkala si, už vás chápu, už vám rozumím, a oni se tomu jen smějí, protože vědí, o čem mluvím. Na zadek jsem jako dítě dostala nespočetněkrát, byla jsem tvrdohlavá a to mi také zůstalo, nic jiného na mě neplatilo. To bylo asi tak do tří let věku, na nic si nepamatuji, potom už snad jen jedna facka v pubertě, byla to pro mě tenkrát potupa, ale asi byla účinná, když byla jen jedna, a určitě spravedlivá. Říká se, že dítě se má vychovávat tak do tří let, pak už je to jedno, a já s tím souhlasím. Pak stačí jen nastavit určitá pravidla a ono to většinou funguje, no teda do té doby, než to na chvíli přeruší puberta. A co tresty a škola? Tady je to trochu jiné, kvůli špatným známkám zásadně netrestat!

Vždyť to, jak se dítě učí, záleží především na rodičích, na jejich genetických předpokladech a na tom, jak se mu věnují. Není výjimkou, že žáček, který vždy dobře prospíval, má najednou na střední škole problémy, může za to špatný výběr školy nebo kladení vyšších nároků na něj, nebo už zmiňovaná puberta, ale vždy jde nalézt řešení. Hlavně musíme stát při našich dětech, vysvětlit jim, jak je vzdělání důležité pro další život a že to dělají jen a jen pro sebe, ne pro rodiče. Odměnou jim nebude nové kolo, zmrzlina, ale zaměstnání, které budou mít opravdu rády, a to přece stojí za to, nemyslíte?

Děkujeme vám všem za příspěvky, postřehy a názory na téma vysvědčení. Už teď můžete psát na nové téma, kterým je (Ne)podařilo se mi zhubnout! Očekáváme vaše historky, jak jste se zdárně či marně potýkaly s dietou, co vám to přineslo pozitivního nebo naopak negativního, na info@prozeny.cz. Nové téma startujeme už v pondělí.