Článek
Na dobu, kdy žil jednatřicetiletý Milan s o dva roky mladší přítelkyní Marikou, nevzpomíná rád. V podstatě od samého začátku spolu ti dva začali žít, protože Marika byla z jiného města a v Praze neměla kde bydlet. „Buď bychom se vídali jednou za čas, nebo se ke mně mohla přistěhovat. Byli jsme zamilovaní, tak jsme zvolili druhou variantu. Bohužel jsme se ochudili o takové to oťukávací období, které by mi otevřelo oči,“ vypráví Milan, který s Marikou nakonec sdílel jeden byt zhruba rok a půl.
V podstatě už po prvních pár týdnech mu bylo jasné, že to s Marikou nebude žádný med. „Byla děsivě vztahovačná, nesnesla jakoukoli sebemenší kritiku, hned startovala,“ popisuje Milan. Nešlo ale o to, že by něco konkrétního Marice vyčítal, ale ona chápala veškerá jeho slova jako útok na svou osobu. „Když třeba uvařila a já si jídlo přisolil, začala šílet. Že když mi to nechutná, mám to říct, že ona nemusí vůbec vařit, když mi to není dost dobré. Jednou jsem se zeptal, jestli neví, kde je moje oblíbená košile, kterou jsem si chtěl obléct. Nic v tom nebylo, fakt jsem nevěděl, kde je. A ona začala ječet, že je ve špíně, že nestíhá prát každý den, že není moje služka a podobně. Přitom stačilo říct, je špinavá, vezmi si jinou,“ vypráví Milan.
Skončilo to tak, že se Milan snažil Marice několikrát vysvětlit, že se zbytečně rozčiluje a vyvolává hádky. Když to nepomohlo, následovala období, kdy spolu skoro vůbec nekomunikovali, protože Milan se bál cokoli říct. A nakonec se s Marikou rozešel.
Každé vaše slovo vyvolá u partnerky prudkou reakci? Pozor, je nejspíš nebezpečně vztahovačnáFoto: thinkstock
Tip redakce:Podobně těžký je i život s ženami vyděračkami. O nich se dočtete zde.
Nulové nebo příliš vysoké sebevědomí
Asi je zbytečné mluvit o tom, že vyrovnanou ženu rozhodně nerozčilí to, když si partner dosolí večeři, kterou uvařila. Vztahovačnost je ale běžná vlastnost, kterou má v jisté míře asi každý a jež úzce souvisí se sebevědomím. Co se týče patologické vztahovačnosti, většinou je to projev následujících dvou extrémů:
- Příliš vysoké sebevědomí – Patologicky vztahovačné mohou být ženy, které jsou přesvědčené o své dokonalosti. „Proto jim nikdo nesmí nic vytknout. Ony jsou přece skvělé, vše dělají správně. A pak stačí skutečně málo, třeba prosba o sůl, a tenhle obraz paní dokonalé je ohrožen,“ vysvětluje psycholožka Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.
- Extrémně nízké sebevědomí– „Vztahovačnost může o svém nositeli vypovídat i to, že jde o celkově velmi nesebevědomého člověka, který uvažuje velmi negativně a za vším hledá pouze znevažování své osoby,“ potvrzuje psychoterapeutka Lucie Horníková. Pokud bychom jako příklad uvedli onu zmiňovanou sůl, tak jde o to, že daná žena může mít tak nízké sebevědomí, až má pocit, že nic nedělá dobře. A vyžádaná sůl je jen dalším důkazem její neschopnosti, tentokrát v oblasti vaření.
Zase ta výchova
Jak už to tak bývá, prapůvod najdete většinou v dětství. „Často takové chování pramení z výchovy, kdy byly děti svými rodiči přeceňovány, a poté, co neobstály dle představ, byly kárány a leckdy i ponižovány,“ upřesňuje Lucie Horníková.
Výsledkem je právě buď nízké sebevědomí a pocit, že nic nedělám dobře, nebo problém s kladením si velkých a v podstatě nesplnitelných cílů (aby se dotyčný člověk konečně zavděčil, aby konečně byl dobrý). „Výsledkem je ale skoro vždy obrovský seznam pochybností, zda jste dost dobří, dost šikovní a tak dále. Jenže ta představa dokonalosti je nereálná. Vždyť žádná obecně platná norma na to, jak vypadá dokonalá manželka, milenka či kuchařka, neexistuje,“ upřesňuje Katarína Lomská Filasová.
Nejdřív se muž snaží vše vysvětlit, pak váží každé slovo, a nakonec s partnerkou raději nemluví vůbecFoto: thinkstock
Co s tím?
Podle odborníků se vztahovačnosti nelze zbavit úplně, ale lze s ní pracovat, dostat ji do jakýchsi únosných mezí. „V prvé řadě by se ženy měly pokusit přijít na to, jaké smyšlené normě se to snaží zavděčit. Jaký scénář se snaží plnit. A pak se na něj vykašlat,“ říká Katarína Lomská Filasová s úsměvem. To zní velmi jednoduše, ale samozřejmě to tak snadné není. Jde spíš o to, aby si žena uvědomila, že její jednání není v pořádku a přemýšlela, proč se tak chová. Když to pochopí, třeba i ve spolupráci s odborníkem, má šanci s tím něco udělat.
Druhým krokem je pak jakási spolupráce s okolím, tedy ideálně s partnerem. Ten by rozhodně neměl kolem takové ženy chodit po špičkách, vážit každé slovo. Důležité je, aby měl dost sil na vysvětlování toho, že za jeho slovy nebyl žádný pokus o útok a podobně. „Tím se mohou ženy naučit svou vztahovačnost potlačit a také se postupně naučit, že okolí se jim nesnaží jen házet klacky pod nohy, že je nikdo nechce ponižovat, ale že se leckdy jedná o zcela běžnou poznámku bez jakýchkoli postranních úmyslů,“ dodává Lucie Horníková. Ovšem neříkáme, že je to jednoduché...
Tip redakce:Milan se s Marikou nakonec rozešel a nikdo se mu nejspíš nemůže divit. Lidé se ale rozcházejí i kvůli naprostým malichernostem. A tohle je 5 nejkurióznějších důvodů k rozchodu.
Znáte někoho, kdo je takto vztahovačný?
