Článek
Já osobně jsem nikdy žádnou plastickou operaci nepodstoupila, ale můj bratr ano. Byl vyučený kadeřník, svou práci miloval a byl šikovnější než ostatní kadeřnice v okolí. Se zákaznicemi to uměl a ony ho zbožňovaly.Odmalička dbal na svůj vzhled kolikrát více než já, ale doma jsme si zvykli, takže jsme jeho poněkud zženštilému životu nevěnovali velkou pozornost.
Bylo mi dvacet sedm, když jsem se vdala a čekala dítě. Bratrovi bylo jednatřicet, takže mamka, která už se nemohla dočkat vnoučat, byla celá šťastná. Tehdy už mi pořád vrtalo v hlavě, jak je možné, že si brácha ještě nikoho nenašel. Bydlel sám v garsonce a plně se věnoval své kadeřnické profesi. I máti si ho dobírala, že by měl pomýšlet na budoucnost a že mladý nebude věčně.
Báli jsme se, že je nemocný
Rok poté, co se mi narodila dcera a my oslavovali její první narozeniny, nám bratr oznámil, že se rozhodl odcestovat do Ameriky. A že tam půjde na operaci. První, co nás napadlo, bylo, že má nějaké zdravotní potíže. Ale vůbec to nesouviselo s jeho zdravím. Rozhodl se totiž, že si nechá změnit pohlaví. Prostě chtěl být ženská! Asi nemusím vysvětlovat, jak na to reagovala rodina. Nikdo s ničím takovým nepočítal! Nakonec tedy odletěl do New Yorku, kde měl u kamaráda zajištěné bydlení. Slíbil, že až bude po operaci, zavolá, jak to dopadlo, a přijede se ukázat.
Z bráchy byl kus ženské!
Uběhlo pár měsíců a bráchu, vlastně teď už ségru, jsme měli doma. Byl to neskutečný šok. Měl prsa, krásné dlouhé vlasy, prostě kus ženské. Na druhou stranu i po plastice a hormonální léčbě, kterou podstoupil, některé rysy zůstaly a já pořád měla nutkání hledat v něm chlapa. Moje dcera byla naštěstí ještě malá, takže jsem jí nemusela vysvětlovat, jak je možné, že se z vysmátého strejdy stala sexy teta.
Bratr pak odcestoval zpátky do Ameriky, kde žije dodnes. Jednou jsme u něho byli na návštěvě a musím říct, že je prima mít krásnou ségru. Pokecám s ní jako s nikým jiným. Vždycky se musím smát, když mi vypráví, jak poprvé šla kupovat podprsenku. Prý je to ta nejhezčí věc, co může být :o)
Je pravda, že já bych asi nikdy nedokázala jít na takovou plastiku, ale lidé by se neměli odsuzovat za to, že jsou jiní. Život nám prostě stále chystá nějaká překvapení.
A jaké máte zkušenosti s plastickými operacemi vy? Pojďte nám říct na info@prozeny.cz, jak se vám po plastice změnil život. Tři z vás vyhrají 500 korun.
