Článek
Orální, anální nebo virtuální sex, sadomasochistické hrátky, zaměření na nějaký předmět či tělesnou část alias fetišismus, sex při menstruaci, sledování pornografických filmů nebo dalšího páru, erotické pomůcky, skupinové sexuální hrátky, výměna partnerů, svazování, bolest, homosexualita (v ČR od roku 1992 nepovažována za úchylku ani nemoc, nýbrž za druh sexuální orientace menšiny)… Díky pokroku, větší otevřenosti společnosti, přístupu k informacím ze světa médií, již většina Evropy nedělá ze žádné ze sexuálních praktik vědu. U nás v republice za tímto svobodným postojem údajně stojí i standardně nízký dopad náboženství.
Dnes večer? Erotický film!
V českých domácnostech se tak běžně dívá na neslušné filmy, chatuje se na erotických portálech, masturbuje jedna báseň, páry se bez většího studu obdarovávají erotickými hračkami, ale světě, div se – ještě stále mají problém o sexu otevřeně mluvit, nebo si představit, že i senioři mají své intimní potřeby. Natožpak vlastní rodiče! No fuj!
Obecně ale podle sexuologa Petra Weisse původní sexuální tabu pomalu mizí, tedy aspoň v rámci naší evropské kultury. Aby ne. Před několika lety bylo pro nás divné objednat si ze sexshopu PVC prostěradlo zabraňující úniku veškerých tekutin při sexuálních hrátkách, kdežto dnes se jeho objednavatelé klepou vzrušením, až jim doručovatelská služba přiveze nenápadný balíček až k domovním dveřím. Konečně nějaké vzrušení na večer, že?
Kde ty loňské sněhy jsou?
Ostatně, celá společnost se mění. Kdo by dřív pomyslel na sepsání předmanželské smlouvy, nebo vztah se ženatým mužem? Málokdo. A dnes? Obojí se stává módní záležitostí! Možná to je i proto, že lidé chtějí víc vzrušení, nevšedních zážitků, silnějších orgasmů a podobně. Proto je i divné, když někdo prohlásí, že se sexem chce čekat až do svatby. Hned se na něho sesype vlna názorů, že „dneska" to přece tak nechodí...
Co je a co není normální a morální?
Pomyslnou hranici normálnosti a úchylnosti si ale stejně každý určuje tak nějak sám. S přihlédnutím k víře nebo historickým kořenům národnosti. Ona totiž ta normalita má spoustu variant. Třeba kulturní. To, co je pro nás Čechy běžné, by nám v jiných zemích otloukli o hlavu, nebo nás rovnou potrestali smrtí. Příkladem za všechny může být homosexualita v některých muslimských zemích. Máš k ní sklony? Udá tě někdo, nebo tě rovnou přistihne v inkriminované chvíli? Pak máš smůlu… Buďme tedy rádi, že je Česko liberální a sex se tu bere jako forma zábavy.
Zvláštní nám přijde jen sexuální výchova na školách (vždyť tam jsou samé děti!), trauma v nás nechává přistižení vlastních rodičů při souloži, a nedokážeme si představit, že babička s dědečkem se nedívají celý rok jen na televizi, ale i na jeden druhého – obnaženého. Čili jsme nebo nejsme o kus dál než před lety?
