Ani snídaně, ani oběd. Jak vypadá skutečný brunch a proč vlastně vznikl

Snídat se začalo až na přelomu 19. a 20. století – a to ještě jak kdo a jak kde. Nicméně snídaně se ustálila jako skromné jídlo sestávající z pečiva a „něčeho k tomu“. I proto vzniklo označení „kontinentální snídaně“. Přišli s tím v první polovině minulého století Angličané, kteří jezdívali „na kontinent“ za obchodem. Místo svých bohatých anglických snídaní s vejci, klobásami a fazolemi se museli spokojit s rohlíkem a marmeládou.

Když pak do Evropy přišla vlna kavárenských ranních jídel s omeletami a vejci Benedikt, znělo označení snídaně příliš banálně, tak se přešlo na výraz brunch. Ten sliboval něco bohatého a atraktivního. To, že brunch vznikl spojením slov breakfast a lunch, si odvodí nejspíš každý, ale jen málokdo ví, jak, kdy a proč výraz vznikl.

Za původem brunche se musíme vypravit do Anglie roku 1895. Tehdy tu v týdeníku Hunter’s Weekly publikoval novinář Guy Beringer článek s názvem Brunch: A Plea (Obhajoba brunche). Popisoval nový trend trávení neděle, která bývala jediným skutečně volným dnem. Dosavadní zvyklost velela vstát velmi brzy, vypravit se na mši do kostela, pak pokračovat těžkým obědem a po něm se svalit na gauč. Místo toho Guy Beringer navrhoval: déle se vyspat, sejít se s přáteli, pojíst několik lehčích chodů, povídat si a nikam nespěchat.

Na tehdejší dobu to byl vcelku revoluční plán, kromě těžkého jídla škrtal i nedělní mši a setkání s rodinou u oběda. A ano, myslel i na to, že člověk může být po předchozím večeru poněkud společensky unavený. Proto pozdní vstávání a vynechání snídaně. Nicméně tendence zpříjemnit si neděli se objevovaly i jinde. Například ve Francii to bylo déjeuner à la fourchette (snídaně na vidličku), tedy vydatnější dopolední jídlo, něco mezi snídaní a obědem.

V průběhu 20. století se brunche mocně rozvíjely především v USA. Ve 20. a 30. letech byly velkým trendem v New Yorku, kde luxusní hotely připravovaly na nedělní poledne bohaté bufety. Velmi si je oblíbily filmové hvězdy, takže se brunch prosadil i v Los Angeles a Hollywoodu. V průběhu 20. století pak nedělní brunche postupně přestávaly být výsadou smetánky. Hotely s kvalitní gastronomií je nabízely pro každého, kdo si chtěl alespoň na chvíli užít luxus.

Symbolem dostupného luxusu jsou brunche i dnes. Většinou se drží modelu definovaného před sto lety: bohatý bufet s vybranými pokrmy, z něhož si každý vybere to, nač má zrovna chuť, krásné prostředí, sklenka sektu a společnost přátel nebo rodiny. Nedělní brunche pořádá řada luxusních hotelů.

Jeden z nejbohatších a také nejoblíbenějších brunchů v Praze je každou neděli v restauraci The Artisan v hotelu Marriott. Počítají tu s celými rodinami, a proto myslí také na děti. Ty zde mají nejen svou sekci pokrmů a dětský koutek, ale do konce prázdnin i vstup zdarma (do 12 let).

Rodiče si mohou dopřát ústřice a tygří krevety, bohatý salátový bar, na teplém bufetu pečená masa z grilu, ale i několik českých klasik. A na závěr výběr farmářských sýrů nebo některý z mnoha minidezertů od místní cukrářky. Zakládají si tu na kvalitních farmářských surovinách a řemeslném zpracování. A také na vlídné atmosféře. Hosté sem chodí opakovaně, nedělní brunch v Artisanu se stal oblíbenou destinací pro rodinná setkání, ale i oslavy narozenin. „Happy Birthday“ tu během nedělního odpoledne zazní alespoň jednou.

Podobně laděný brunch pořádá každou neděli i restaurace Zinc v hotelu Hilton. Restaurace CottoCrudo v hotelu Four Seasons zase kombinuje pokrmy z bufetu s těmi, které si můžete objednat z kuchyně.

Jako skvěle vyladěné degustační menu je pojatý brunch, který dělají o víkendu v pražských restauracích Mlýnec a V Zátiší. Pokrmy se tu servírují doprostřed stolu a hosté je sdílejí. Atmosféra v Mlýnci s výhledem na Karlův most je ideální na setkání s přáteli, klidnější Zátiší je zase perfektní na rande. I do těchto podniků se hosté na víkendové brunche vracejí, mají šanci ochutnat perfektně vyladěné menu spolu s vinným doprovodem, bublinkami či aperolem za cenu vlídnější než večer.

A jsme zase u dostupnějšího luxusu. Naposledy se v Mlýnci podávala například bouillabaisse (bujabéza), grilovaný losos, hovězí líčka a kuřecí prso v tempuře nebo lanýžový dortík s višněmi. A to zdaleka není všechno.

V Zátiší byl na brunchovém menu telecí tatarák, houbové parfait, pošírovaný mořský vlk či čokoládové brownies s yuzu. Koncepty víkendových brunchů se postupně vyvíjejí, ale záměr, který měl před sto třiceti lety Guy Beringer, zůstává: pozdě vstávat a dlouho a pomalu jíst s přáteli.