Největší snídaňový hit? Prosté jídlo chudých prověřila tradice a dnes zažívá velký comeback

Především je to rychlost. Uvařit ovesnou kaši je často rychlejší než ukrojit a namazat krajíc chleba. Úspora času je při přípravě jídla zásadní benefit, zvlášť když jde o snídani, protože ráno si děláme kaši nejčastěji. Tady hodně bodují vločky namočené přes noc, jde tedy o kaši, která se nevaří, ale vznikne za studena pouhým nabobtnáním vloček. Stačí vločky nasypat do zavařovací sklenice, přidat mléko nebo jogurt, ovoce, ořechy a ráno jen sklenici vyndáme z lednice a jíme. Nebo si ji bereme s sebou.

Kromě rychlosti hraje roli i zmiňovaná snaha jíst zdravěji. Ovesné vločky jsou kvalitní zdroj vlákniny a komplexních sacharidů. Tedy něčeho, čeho jíme stále málo a co naše tělo nutně potřebuje k tomu, aby mohlo dobře fungovat – zejména co se trávení týká. Ovesné kaše mají na jídelníčku všichni, kteří si hlídají příjem makroživin ve stravě, což jsou primárně sportovci nebo lidé na redukční dietě. Ale také ti, kdo „jen“ jedí vyváženě nebo se zajímají v souvislosti s jídlem o udržitelnost a kvalitu i původ potravin.

Ovesné kaše jsou typický gastronomický trend, který už dávno prověřila historie. S aktuální snahou jíst co nejméně ultra zpracovaných potravin se často vracíme k jídlům našich předků. Ta byla většinou jednoduchá a postavená na jedné surovině. A ovesná kaše je jeden z nejstarších pokrmů evropské kuchyně.

Kaše z obilovin se připravovaly už ve starověku a ve středověku byly vůbec nejrozšířenějším pokrmem. Oves byl klíčovou plodinou hlavně v severním Německu, Skandinávii, Irsku a také ve Skotsku – odtud pochází porridge, kaše, která dávala sílu generacím skotských highlanderů.

Ve chvíli, kdy se v 19. století začala zrna napařovat a válcovat na vločky, příprava ovesných kaší se ještě zjednodušila a urychlila. Pořád to ale bylo jídlo chudých, oves mnoho nestál (ostatně v našich krajích byl primárně určený pro hospodářská zvířata) a dalo se z něj připravit hodně dostatečně výživného jídla. Na kvalitní výživnost ovesných kaší poukazovali už v 70. letech minulého století průkopníci zdravé výživy v tehdejším Československu.

Čím jsou tedy současné ovesné kaše jiné než ty, které jedli naši předkové? Jsou mnohem bohatší a lákavý je jejich variabilní potenciál. To, co bylo dříve hotové jídlo, je dnes jeho pouhý základ. Kaši můžete vyšperkovat a dochutit takřka vším, co máte rádi. Čerstvé ovoce, ovocná pyré a horké rozvary, čokoláda, nejrůznější semínka a ořechy, ořechová másla, koření… Seznam by mohl být takřka nekonečný.

Tady je samozřejmě dobré pohlídat si, aby se z vyváženého a výživného jídla nestal „dezert“ plný cukru. A aby v něm byla také nějaká bílkovina. Každopádně kromě toho, že kaše může být plná chutí, může také krásně vypadat, což samozřejmě přidává trendové body. Kaše tedy plní nejen sociální sítě, ale i menu snídaňových bister. Tady nabídka vždycky reaguje na poptávku, za kaše jsme tedy ochotní zaplatit v restauraci, přestože je tak snadné uvařit si je doma.

Nicméně šéfkuchaři si mohou s přípravou kaší a jejich dochucením více vyhrát, například pod vlivem skandinávských trendů se připravují kaše fermentované. A také kaše slané. Což je ale ve skutečnosti návrat ke kořenům, protože původně se ovesné kaše připravovaly právě především slané. Má to svou logiku, cukr byl dlouho velmi drahou a nedostupnou surovinou. Ale zatímco kdysi se kaše jednoduše osolila, dnes si můžeme připravit mnoho chuťových variací. Slaná ovesná kaše se často vaří podobně jako italské risotto, jen mnohem rychleji. Orestovaný základ se zalévá vývarem, přidávají se sýry, restovaná zelenina, houby, vejce… Variabilita slaných kaší je ještě bohatší než těch sladkých a určitě stojí za vyzkoušení.