Na smrt blízkého vás nikdo nepřipraví. Jak se s tím naučit žít?

Zapomenutá fotka náhodně vypadlá z ohmatané knížky, setkání s dávným přítelem, kterého jste dlouho neviděli, nebo jen zahlédnuté jméno v kalendáři. Okamžiky, kdy se vám najednou z ničeho nic vrátí ta obrovská bolest ze ztráty blízkého a vy jen popadáte dech a nevíte, co s ní. Proč to pořád tak bolí?

Vyrovnat se se smrtí blízkého člověka, zvlášť když přijde zcela nečekaně, je asi jeden z nejtěžších úkolů, který člověka může potkat. Truchlení každý prožívá po svém, přesto i v tomhle jsme si rovni. Připravit se na to nedá a ti, kdo jsou vám v tu chvíli nejblíž – kamarádi, kolegové, rodina – často vůbec neví, jak reagovat či pomoct. „Za velmi důležité považuji skutečnost, aby pozůstalí měli dostatek času a prostoru, aby se mohli naučit žít ve světě, který si představovali jinak,“ říká Sylvie Stretti, psychoterapeutka a ředitelka poradny Vigvam, která se na pomoc lidem v této situaci zaměřuje. „Aby jim jejich okolí poskytlo čas, prostor a také ‚ucho‘. Protože to, co opravdu bolí, je i to ticho nebo naopak množství dobře míněných rad, které ale v tu chvíli moc nikdo nechce,“ vysvětluje Sylvie Stretti.

Asi už jste slyšeli, že vyrovnávání se se smrtí blízkého má několik fází, kterými je třeba projít. Tak jednoduše nalinkované to ale rozhodně není. „Nenazvala bych to zrovna fáze, protože to slovo evokuje, že něco navazuje na něco, a tak to při truchlení zrovna není,“ upozorňuje Sylvie Stretti. „Dá se říci, že člověk zažívá emoční výkyvy, kdy má mnohdy pocit, že už všechno nějak zvládá a najednou zase ne,“ dodává psychoterapeutka. Bolest ze ztráty se často znovu ozývá v běžných chvílích, které člověku připomenou zemřelého – při každodenních činnostech, rodinných setkáních nebo na místech, která měli společná. K tomu se přidávají praktické povinnosti spojené s úmrtím, na jejichž vyřízení musí pozůstalý najít sílu, i když sám prochází náročným obdobím.

„Je důležité zůstat s pozůstalými v kontaktu, někdy s ním prostě jen tak být, poslouchat nebo nabídnout pomoc (třeba s nákupem, vařením, odvozem…) a všímat si, jestli zvládá v běžném životě fungovat,“ doporučuje konkrétní kroky Sylvie Stretti. Ani mlčení či nechuť se setkávat, ze strany pozůstalých, nemusí být špatně, záleží na situaci. „Je dobré zpozornět v okamžiku, kdy jsou ve velmi silných emocích neustále, nemohou spát, jíst, chodit do školy či do práce třeba ještě několik měsíců po úmrtí,“ říká psychoterapeutka.

Po týdnech, měsících a někdy i letech mohou přijít chvíle, kdy vás stesk zasáhne zcela nepřipravené. V okamžiku, kdy jste měli pocit, že už se se vším vyrovnáváte, o to bolestnější to může být. A je dobré vědět, že to může nastat a nechat smutek proběhnout. Pokud trvá jen krátce, berte jej jako součást své životní ztráty. Jestliže by ale trval déle a výrazně vám zasahoval do života, je dobré se obrátit na odborníka, který vám pomůže se v celé nelehké situaci lépe zorientovat. Jak připomíná Sylvie Stretti, je třeba o tom mluvit. „Protože smrt není opakem života, je jeho součástí a to, že nás to bolí, také znamená, že jsme někoho měli moc rádi a stýská se nám,“ dodává.

Jak se smířit se smrtí maminky? Je to zlý sen! Proč tak zlatý člověk, jako byla ona, musel odejít