Proč by se ženy měly umět ubránit? Pozor na mýty, jako jsou klíče mezi prsty a kopání do rozkroku

„Ženy by neměly podléhat iluzi, že v dnešní civilizované době nehrozí žádné nebezpečí,“ říká na úvod nekompromisně trenér sebeobrany Ivo Schovanec. Podle něj bohužel rizika existují, a co víc, ne vždy od cizích agresorů. Z průzkumů vyplývá, že až 30 procent žen mělo zkušenosti s domácím násilím, 10 až 20 procent žen se setkalo s trestným činem spojeným s fyzickým útokem nebo dokonce znásilněním či pokusem o něj a až 60 procent zažilo verbální útoky, opakované nechtěné doteky nebo sexuální nátlak bez fyzického násilí. V takových situacích je dobré moci se opřít sama o sebe, zachovat klid a vědět, že nejste snadným cílem.

Účastnit se dá jak skupinových, tak individuálních lekcí, přičemž důležitá je především pravidelnost a trénink. Také samozřejmě není od věci zlepšování kondice. „Je potřeba si uvědomit, že nejde jen o nějaké zázračné techniky, je to komplexní příprava těla a mysli,“ potvrzují slova Iva Schovance. Jeho doporučení zní trénovat jednou až dvakrát týdně a jednotlivé cviky a pohyby opakovat, až se zautomatizují. V krizové situaci je totiž hlavní jednat okamžitě, nelze se spolehnout na to, že si „nějak poradím“. Čím častěji se věnujete přípravě, tím dříve bude mysl a tělo schopno reagovat promptně.

Jak zní základní poučka sebeobrany? Překvapivě snadno: vyhýbat se nebezpečným situacím. Například necestovat zbytečně nočními spoji, nechodit po tmě opuštěnými parky, ulicemi. Zdá se to prosté, ale mnozí právě toto základní pravidlo porušují nebo podceňují. Pokud už je nutné takový úsek cesty podstoupit, je vhodné být ve střehu. Ideálně mít po ruce připravený prostředek sebeobrany (např. v podobě pepřového gelu, viz níže), na dně kabelky neposlouží. A místo mobilního telefonu nebo poslechu hudby se věnovat dění kolem sebe.

Všeobecně zažitá představa, že se ubráním klíči svíranými mezi prsty, je podle Iva Schovance velkým omylem: „Snadno se může stát, že si roztrháte svoji kůži a ublížíte tak spíše sobě než útočníkovi,“ vysvětluje. Dále prý moc nepomáhá další ze zažitých představ sebeobrany, a to kop mezi nohy. Dle trenéra není zdaleka tak účinný a muže neparalyzuje, nebo alespoň ne v takové míře, jak se předpokládá. „Spíš bych doporučil narušit protivníkovu rovnováhu, dále se pokusit narušit vazy kolem kolen a kotníků, aby vás nemohl pronásledovat. Zaměřit útok na takzvané vitální body - oči a ohryzek. Hlavně zachovat klid a koncentrovat se,“ doporučuje trenér sebeobrany.

Od věci nejsou zmíněné prostředky sebeobrany, ovšem i zde boří Ivo Schovanec další mýtus. Pepřový sprej totiž podle něj není nejlepším řešením, protože vítr může snadno doslova obrátit vaši zbraň proti vám. Vhodnější je tzv. tekutá střela, ta je velmi účinná, ale jen ve vzdálenosti od 2 – 7 metrů. Při bližší vzdálenosti opět hrozí, že se tento prostředek od útočníka odrazí do vaší tváře. „Z mého pohledu je bezpečná varianta, kterou můžete případně využít a kterou obvykle obchody nabízejí pod názvy pepper gel, pepper sticky/gel nebo sticky spray,“ říká Ivo Schovanec a dodává: „Jde o viskózní, lepkavé verze pepřového spreje, které ulpívají na pokožce a obličeji útočníka, takže se hůř smývají a snižují riziko zpětného postřiku.“ Doporučuje také taktickou svítilnu, jíž útočníka oslníte, a pokud bude třeba, použijete ji pro údery.

Jak naučit dceru sebeobraně? Začněte u syna!