Hlavní obsah

Sorry, kámo. Tykání už dávno není výsada kamarádů. Je v práci i na veřejnosti neslušné, nebo je to nový standard?

Foto: Shutterstock.com

Foto: Shutterstock.com

Řečeno s klasikem, rozmohl se nám tu takový nešvar. Nebo vlastně ani ne? Tykání a uvolněnější komunikace jsou dnes zcela běžné i mezi lidmi, kteří se vidí poprvé, v mnoha firmách jej dokonce nařizuje firemní kultura. Vadí, nebo nevadí?

Článek

„Mári, šla sem!“ Tím, čím bylo před sto lety onikání, začíná být dnes vykání. „Paní Šťastná, přijďte, prosím, do mé kanceláře,“ řekne šéf. Slušnost, myslíte si. Ale na mnoha místech to už mnohdy působí jako anachronismus, a kdo na něm trvá, je přinejmenším boomer. O jak ošemetný problém jde, dokazují i názory odborníků, které jsme oslovili.

Proč tykání funguje?

„Milá Káťo,“ začíná e-mail – od někoho, koho jste nikdy neviděli. Zvláštní, že? V mnoha firmách je to ale už dnes úplně běžné a argumentů, proč takovou firemní kulturu nastavili, je víc.

„Výhodou je jednoznačně nastolení blízkosti, důvěry a otevřenosti. Lidé k sobě mají prostě blíž a komunikace má tendenci proudit přirozeněji,“ říká Lucie Spáčilová, personalistka a výkonná ředitelka společnosti Performia ČR. Zárukou to ale být nemusí. „Ale neřekla bych, že to sedí vždy. I tam, kde si lidé tykají, mohou být vážné problémy v komunikaci nebo vztahy drhnou,“ vysvětluje Lucie Spáčilová. Navíc všeobecné tykání může na mnohé působit nepříjemně.

Foto: Shutterstock.com

„Tak tě vítám ve firmě.“ Automatické tykání už od prvního dne může být mnoha lidem v práci nepříjemnéFoto: Shutterstock.com

A co ti vadí?

„Pokud firma chce, aby se zaměstnanci cítili dobře a mohli spolu otevřeně spolupracovat, měla by především vytvářet prostředí založené na vzájemném respektu,“ myslí si lektorka komunikačních dovedností Kateřina Sodomková. Ze své praxe vnímá, že lidé mohou stejné oslovení prožívat velmi rozdílně. Například některým starším zaměstnancům může připadat i oslovení „Vy, Pavle“ příliš neformální a mohou mít pocit, že se tím ztrácí určitá míra úcty. „Nejde o věk, ale o individuální nastavení každého člověka,“ soudí Kateřina Sodomková.

A má to i další možné stinné stránky. „Jeden klient mi například popisoval situaci, kdy zavedli ve firmě tykání a on osobně začal mít problém dát někomu kritickou zpětnou vazbu nebo ho propustit. Proto se u nováčků vrátili k vykání a individuální tykání odložili na později,“ říká Lucie Spáčilová. A i její postoj k firemní kultuře se měnil. „Když jsem začínala, tykala jsem si hned s každým. Postupně, jak jsme se jako tým rozrostli a nováčci byli mnohem mladší, přišlo mi vhodné zachovat chvíli vykání. Doopravdy jsem byla zaskočena tím, že mi automaticky vykají, došlo mi, že bych mohla být jejich matka,“ usmívá se.

Trendy je tykat

„Obecně tykání uvolňuje vztahy, a budeme se s ním setkávat stále častěji,“ myslí si Libor Neuwirth, lektor a odborník na etiketu. „V některých lidech to ale může vytvořit dojem, že se k nadřízeným mohou chovat s menším respektem nebo jejich požadavky neplnit tak striktně,“ vysvětluje s tím, že jsou firmy, kde se kolegové oslovují příjmením, vykají si, ale jakmile opustí pracoviště, přejdou na tykání. „I toto se děje a já osobně si myslím, že aby vedení určovalo, zda si budeme pouze vykat nebo tykat, nemusí být vždy šťastné. Nelze to ale zobecňovat, protože každý jsme jiný, každému vyhovuje jiný způsob komunikace a úkolem managementu je tohle umět vycítit,“ doplňuje Libor Neuwirth.

Ostatně, jak dodává Kateřina Sodomková: „Tykání z kolegů přátelé nevykřeše a někdy je to úplně jedno, zda vám kolega vyká nebo tyká, když vás u toho zapomene poslouchat.“

Načítám