Článek
Jitka Ježková je nejen talentovaná herečka, ale i žena, která upřímně mluví o tom, co jí vadí na sobě samotné i na společnosti. A vy se snažíte nenechat se unášet jejím hlasem, který má téměř terapeutické účinky.
Proč si zrušila sociální sítě a jak se projevuje její boomerství?
.Jitka Ježková v podcastu Bubliny o tom, zda se bojí o hlas, v čem je boomer a proč nemá sociální sítěFoto: Proženy.cz
Co Jitka Ježková v Bublinách prozradila?
- S věkem jí do života přicházejí strachy, bojuje se syndromem podvodníka. „Moje heslo vždy bylo: kdo se bojí, sere v síni. Ale bývám nervózní, i když bych měla být ostřílená. Asi to patří k tomu zvláštnímu věku.“
- Proč děti nečtou? Podle ní je odpověď jasná.
- Je náročnější dabovat postelovou nebo akční scénu? „Záleží, kde se víc vzdychá.“
- Vnímá vliv umělé inteligence na umění? „Samozřejmě nechci, aby mi AI brala práci. V jedné věci mě nenapodobí – jsem člověk, tudíž nepředvídatelná.“
- Proč podle ní nemají herečky nad 50 co hrát?
- Co vyčítá své postavě v Tanečních a na čem má být založen vztah?
Jsem boomer, není se čím chlubit
Co se jako červená nit táhne celým povídáním? „Jsem boomer, větší než můj o 13 let starší manžel, a nemyslím si, že je to k chlubení. Všechno a všichni mě štvou: to je boomerství, stáří a perimenopauza, moje svatá trojice. Dělám si samozřejmě legraci, snad je z toho cítit sebereflexe,“ říká sebekriticky, i když s úsměvem.
Proč na rozdíl od manžela nemá sociální sítě? „Založila jsem si facebook v roce 2016, ale manžel se mi smál, že jsem to nepochopila: pouštěla jsem se tam do debat, neustále diskutovala. Skončila jsem ve chvíli, kdy jsem si udělala hezké selfie a přemýšlela, co k tomu napsat, abych měla výmluvu to sdílet. Tenkrát jsem to zařízla, dělala jsem věci, za které bych se jiným vysmívala.“
Aspoň může jít příkladem a říkat ostatním, ať na sítích „nevisí“. Ale sama má taky neřest, které se neumí zbavit.
Lidé chodí na osobnosti a komedie
Ač před kamerou se objevila ještě před 18. narozeninami, s divadlem to bylo pozvolnější. A víc se na něj zaměřila až po pětatřicítce. „Měla jsem pocit, že konečně něco tvořím. Ty fakt hezké role v Chlapovi a v Tanečních přišly potom, možná to i souvisí,“ vzpomíná. Dlouho ji živil především dabing a tam, podle vlastních slov, nic nevytváří. Dnes má pocit, že lidi chodí do divadla buď na konkrétní osobnost, nebo na komedie.
Na co chodí do divadla ona sama? „Jdu, když někdo řekne, pojď. Jinak jsem doma, čtu si nebo koukám na Netflix. Nepotřebuju už mít o všem přehled, vidět všechno. Ale je to velká chyba a chci to změnit.“ Navíc se těší na zkoušení nové hry: v březnu 2027 budou mít v divadle Na Fidlovačce premiéru Ocelové magnólie.
Dávám si malé cíle
V minulosti si psala seznamy věcí, které se chce naučit. Dnes je na sebe naštvaná, že si jen dává předsevzetí, ale nic nedělá pro jejich splnění. „Kdybych si dnes psala seznam věcí, které se chci naučit, chtěla bych se vrátit k tomu, jaká jsem byla. Dělala jsem si seznamy, nakoupila k tomu knížky a našla si učitele. Měla jsem učitele na italštinu, na sebeobranu… Nepotřebuji se učit nové věci, chci se zdokonalit v tom, co už umím, vybudovat zase fyzičku. Dávám si malé cíle,“ říká s pokorou.
Šťastnou ji dělá zdraví blízkých i to, že má do září práci. „Ale taky jsem vynervovaná, například z toho, kdo řídí nejsilnější státy na planetě. Neumím se nezajímat, nečíst zprávy,“ přiznává.
