Totální blackout. Co dělat, když nic nefunguje? Panika všechno jen zhorší

Jedna věc je plánovaná odstávka. Když víte, že budete několik hodin bez elektřiny, nejste nadšení, ale nachystáte se a nějak to přežijete. Jenže co když proud vypadne zčistajasna? A všude? Nikdo neví proč, na jak dlouho, najednou nic nefunguje a běžný život zcela kolabuje?

Něco takového si na konci dubna prožili obyvatelé skoro celého Španělska a části Portugalska, když je postihl nečekaný a rozsáhlý výpadek elektrické energie. Stalo se to kolem poledne, zhruba v jedenáct v noci již bylo obnoveno asi 50 procent dodávek elektřiny a na zbytku se usilovně pracovalo. Nepříjemné, jistě… Ale nic, z čeho by se měli lidé hroutit, řeknete si. Jenže se hroutili a panikařili…

Veškerý život se najednou zastavil, nic nefungovalo, a protože nešel internet, televize ani rádio, skoro nikdo neměl žádné informace. A tak se šířily zvěsti o kybernetickém teroristickém útoku a o tom, že takhle to bude několik dnů. V tu chvíli začala panika a boj – o vodu, nějaké jídlo, o cokoli. „Narvané obchody. Nikde nejdou semafory. Všude zácpy. Totální masakr… Lidé šílí. Doprava stojí. Jako kdyby byl konec světa,“ informovala na svém instagramu influencerka The Lady Mia, než jí vypadlo připojení definitivně.

Podobně pak situaci popisovala i další influencerka Fit Style With Eli , co byla v té době ve Španělsku. „Místní seděli v autech a poslouchali rádio, jedině tam byly informace…Obrovský chaos na silnicích, benzinky zavřené, kartou platit nešlo. Takže kdo neměl hotovost, nekoupil jídlo… Trvat to tři dny, tak nevím, co se tu bude dít,“ napsala následně na instagram.

Jak je možné, že půl dne bez elektřiny dokáže lidi vykolejit a vyvolat takovou paniku? „Najednou přicházíme o základní jistoty, spouští se primární strachy. Mozek vnímá hrozbu a přechází do režimu přežití – panika, úzkost, zmatení, někdy i agrese. Lidé se mohou chovat impulzivně, protože nevědí, co přijde dál,“ vysvětluje životní koučka Lucie Horká.

Mnohem horší než absence elektrického proudu je nedostatek informací a nemožnost se k nim dostat (nefunkční internet, televize…). „Ta náhlá nejistota, kdy nevíme, co se děje, co bude a nemáme s kým sdílet realitu, je psychicky nejtěžší. Mozek si pak domýšlí to nejhorší, což zvyšuje stres,“ upřesňuje Horká. Její slova samozřejmě potvrzují i nejrůznější teorie o kybernetickém nebo teroristickém útoku, které se mezi lidmi začaly šířit, aniž by byly jakkoli ověřené.

Navíc čím modernější společnost je a čím víc má technických vychytávek, tím hůř pak lidé podobné situace zvládají. „S každou vymožeností ztrácíme část odolnosti. Dřív lidé častěji čelili nejistotě i tichu. Dnes jsme závislí na neustálém proudění dat. A o to víc nás výpadek zasáhne,“ říká Horká.

Tak jako u všeho, i tady se dá říct, že prevence je základ. Proto není od věci trénovat svoji odolnost. I když je snazší jezdit podle navigace, zkuste to čas od času podle papírové mapy nebo jen tak z hlavy. A i když máte dům plný světel, proč je někdy nezhasnout a nezkusit si prožít večer o svíčkách? Nebo si naordinujte alespoň den bez internetu a jakéhokoli spojení s okolním světem.

A co dělat, když se to doopravdy stane, když blackout, který si prožili Španělé, postihne i naši republiku? „Zpomalit a dýchat. Soustředit se na to, co teď víte a co můžete udělat,“ radí Horká. Zaměstnat se určitě pomáhá – hledat sirky, svíčky, baterky. Místo zběsilého útoku na obchody se nejdřív podívat, co doma máme, zda vůbec je potřeba chodit něco kupovat. „Také pomáhá si připomínat, že je to dočasné. Ne všechno ovládnete, ale něco ano. A klid je nakažlivý stejně jako panika,“ říká Horká.

K životu bohužel patří i nepředvídatelné situace, nehody, pohromy a katastrofy. Kvíz: Před třiceti lety uhořelo v pražském věžáku osm lidí. Znáte tragické milníky české historie?