Michal Dlouhý: Bratra Vladimíra dnes hrdě kopíruju. Cestu k sobě jsme našli až v dospělosti

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Michal Dlouhý ke svému staršímu bratru Vladimírovi vždy vzhlížel a jak přiznal, z jeho geniálního herectví těží dodnes. „Brácha byl skvělý herec. On hrál hlavou a já silou. Od té doby, co už mezi námi není, ale není potřeba, abychom se lišili. A já hrdě přiznávám, že jeho herectví kopíruju. Nevidím totiž důvod něco měnit, když je to dobré,“ řekl už před lety pro Blesk TV magazín.

Vladimír Dlouhý okouzlil diváky už v roce 1970, kdy si jako dvanáctiletý zahrál v krásném filmu Už zase skáču přes kaluže, kde ztvárnil Adama, chlapce, který ochrnul po dětské obrně. K roli se dostal úplnou náhodou, režisér snímku Karel Kachyňa potřeboval představitele hlavní role a poslal svou pomocnou režisérku do základní školy, aby mu nějakého našla. Přivedla Vladimíra Dlouhého a byla to trefa do černého. Byl přirozený talent, jeho herectví bylo velmi civilní a kamera ho měla ráda od první chvíle. Velmi hezky na něj po letech vzpomínala i jeho filmová maminka Zdena Hadrbolcová. „Bylo to citlivé, nadané dítě,“ vyprávěla herečka pro Deník.cz. Vladimír výborně zvládal i jízdu na koni, což později zúročil například v seriálu Dobrá voda.

O deset let mladší Michal Dlouhý byl prý jako dítě skutečný živel, kterého nedokázali zkrotit ani ve školce. Díky čemuž se dostal jako malý před kameru také. „Dítě musí mít určité předpoklady. Jednak musí být nezvladatelné, což jsem byl. Mě vyhodili ze školky už ve čtyřech letech. Takže mě maminka, protože doprovázela bráchu na natáčení, musela brát všude sebou. A jelikož jsem byl opravdu výrazný, tak si mě všímali asistenti režie a začali mě používat do projektů,“ svěřil se Michal pro Český rozhlas.

Michal svého staršího bratra vždy velmi ctil a vzhlížel k němu. Oba k sobě měli blízko, ale skutečně si začali rozumět až jako dospělí, kdy je spojila i práce. „Jako bráchové jsme vycházeli velmi dobře, ale dlouho nikdo nevěděl, jak se na jevišti sneseme,“ svěřil se Michal Dlouhý. Jakékoli obavy ale byly zbytečné. Soulad nastal už v pražském Rokoku ve hře Na dotek, svůj herecký koncert později zopakovali o pár let později ve Chvále bláznovství. „Byla to každý večer obrovská škola stát vedle něj před publikem. Asi nejšťastnější jsme byli, když se hrála právě Chvála bláznovství. Těsně předtím, než jsme šli na jeviště, jsme se objali a řekli si, že si jdeme odpočinout. Že ten život kolem je tak těžký, že na něj musíme na chvíli zapomenout. Dvě hodiny jsme tam byli spolu a užívali si to,“ vzpomínal Michal.

Naposledy před kamerou se oba bratři potkali v kriminálce Domina v roce 2010. Bohužel už tehdy na tom Vladimír nebyl po zdravotní stránce moc dobře. „My jsme se k sobě s bráchou dostali vlastně dost pozdě, desetiletý rozdíl byl hodně velký, nemluvě o tom, že jsme oba byli vytížení tak, že jsme se doma skoro nepotkávali. Takže až když jsem dodělal konzervatoř, nějak jsme si uvědomili, že děláme stejnou práci, a začali jsme i spolu občas dělat na některých projektech. I když ten největší boom přišel později, bohužel až těsně před bratrovým koncem,“ svěřil se Michal v rozhovoru pro Český rozhlas. Vladimír zemřel 20. června 2010 jen krátce po svých 52. narozeninách po dlouhé a těžké nemoci. A Michal se stal velkou oporou jeho ženě Petře Jungmanové a druhým otcem jejich synů Jana a Jiřího, které jí pomáhal vychovat.

Sesterská láska. Jsou si podobné, ale jedna je slavnější. Kate a Pippa vidí klady i zápory