Zmrzlina našeho dětství: Eskymo, Míša i legendární Polárka. Chutnají pořád stejně?

„Dort z Polárky – dárek nad dárky.“ Socialistická reklama propagovala oblíbenou zmrzlinu i v zimě. V 70. a 80. letech šlo o jednu z nejrozšířenějších značek balené zmrzliny. Pamatuje si ještě někdo, odkud se vzal její název?

„Proč mi někdy nekoupíš třeba Polárku?“ zpívala Hana Zagorová ve známé písničce Maluj zase obrázky. A nepřímo tím vyzdvihla jednu z nejoblíbenějších zmrzlin uplynulých dekád, která se stala jednou z nejznámějších potravinářských značek socialistického Československa.

Své jméno získala po lední medvědici Polárce, prvním úspěšně odchovaném mláděti ledního medvěda u nás. Narodilo se v roce 1947 a stalo se miláčkem všech návštěvníků pražské zoologické zahrady. A když Pražské mrazírny v roce 1949 uvedly na trh novou smetanovou zmrzlinu, pojmenovaly ji právě po ní. Jako logo vybrali obrázek bílé medvědice na kře, které vydrželo až do konce 80. let.

„Na nedělní oběd jsme se vždycky hrozně těšila,“ vzpomíná pětapadesátiletá Karolína. „Především na to, až se najíme a máma konečně vyndá z mrazáku polárkáč. Dávala na něj šlehačku i ovoce z kompotu a já to milovala.“

Kupuje ho prý dodnes i svým vnoučatům, ale jejich nadšení to její nepřipomíná ani z dálky. „Mají na výběr úplně jiné pamlsky a také mi přijde, že ta chuť už ani zdaleka není taková,“ zamýšlí se.

>>> Jahody se šlehačkou a bufeťáci, kteří dojídali a někdy i kradli. Mléčné bary i automaty lidé milovali!

Polárkový dort byl československý unikát. Vyráběl se od roku 1949 v pražské mlékárně Laktos a v 70. a 80. letech nebylo asi žádné dítě, které by jeho chuť neznalo. Vznikal z mléka, cukru, syrovátky, kokosového oleje, kakaa a stabilizátorů s aromaty; směs se nejprve pasterizovala, homogenizovala a nechávala zrát, poté se ručně či poloautomaticky plnila do forem a nakonec se zdobila charakteristickými čokoládovými pruhy.

Ledňáček, Eskymo nebo Táboráček. Názvy zmrzlých pochoutek jsou mnoha lidem povědomé dodnes, některé se vyrábí stále. I tvarohový Míša je oblíbený pořád a dnešní děti ani netuší, že na něm vyrostly jejich rodiče i prarodiče. Původní Míša byl bez polevy a bez dřívka, balený v papíru s medvědem. Teprve na přelomu 60. a 70. let začal „na klacku“ a s kakaovou polevou, tedy tak, jak jej známe dnes.

Podobně na tom byl i zmíněný Ledňáček nebo Eskymo, jehož historie sahá ještě dál. V Československu se začalo vyrábět v roce 1934, kdy podnikatel Emil Probst získal licenci na výrobu zmrzliny inspirované americkým „Eskimo Pie“ (1921).

V češtině se objevilo ve 30. letech podle slavného dokumentárního filmu Nanuk, člověk primitivní z roku 1922. Sledoval život inuitského lovce – jeho jméno Nanuk v inuktitutštině znamená „pán medvědů“ nebo také „lední medvěd“.

První československá zmrzlina na dřívku s tímto názvem se objevila v roce 1938, kdy ji pražská firma Vašata a spol. uvedla na trh. Po znárodnění potravinářského průmyslu se název začal používat i pro další mražené výrobky a v 50.–70. letech se z něj stalo obecné označení pro jakoukoli zmrzlinu na dřívku v čokoládové polevě.

Možná s láskou vzpomínáte i na točené zmrzliny, které se v 70. letech točily často i do čtvercových oplatek místo do kornoutků. Nejčastěji to byla vanilková nebo kakaová. V 80. letech byla vyhlášená pistáciová, na kterou se stála fronta na Václavském náměstí u okénka pod Domem potravin, nebo legendární banánovo-jahodová v ovocence v pasáži Světozor, kde si ji můžete dát dodnes. Jestli ale chutná stejně, ať si každý posoudí sám.

Nejlepší dezerty našeho dětství: Vzpomínáte na šodó chlebíček, štafetku či metrové řezy?