Může žvýkání žvýkačky ovlivnit mozek, zmírnit napětí a zlepšit náladu? Podle vědců nejspíše ano

Výrobci ve svých reklamních sloganech již desítky let tvrdí, že žvýkání žvýkačky prospívá duševnímu zdraví, zmírňuje stres a podporuje schopnost soustředění. Podle nejnovějších vědeckých studií to vypadá, že na tom skutečně něco je. Ukazuje se, že drobný každodenní rituál, jakým je žvýkání, pomáhá ke zklidnění a zvládání každodenních starostí.

Již na začátku 20. století hlásal William Wrigley Jr., majitel „žvýkačkového impéria“ Wrigley, že žvýkačka uklidňuje nervy a pomáhá při smutku. Když vědci zkoumali účinek žvýkaček na kognitivní mozkové funkce (myšlení, paměť, soustředění), zjistili, že žvýkání skutečně dokáže napomáhat k lepší pozornosti a snížení stresu. Jak může něco tak banálního, jako jsou opakované rytmické pohyby čelistí, změnit to, jak se cítíme nebo jaký podáváme výkon?

Žvýkací hmoty z nejrůznějších materiálů lidé vyráběli již v dávné minulosti. Jeden z nejstarších nalezených kousků (ze smůly z březové kůry) pochází ze Skandinávie a podle odhadů je starý asi osm tisíc let. Podle dochovaných otisků zubů vědci zjistili, že jej žvýkaly i děti. Staří Řekové i Mayové pak žvýkali dužninu i plody různých stromů a dřevin. Například chicle, svařenou a zahuštěnou mléčnou šťávu z kůry tropického stromu sapodilla, ze které se později, konkrétně v 19. století, začaly vyrábět první „novodobé“ žvýkačky.

Opravdový boom žvýkání ale nastal v průběhu století dvacátého. Během první světové války přesvědčil úspěšný podnikatel Wrigley vedení americké armády, že žvýkání pomůže vojákům zahnat hlad, vyčistit zuby a hlavně – zachovat klid a uklidnit nervy. Armáda žvýkačky skutečně zařadila do „přídělů“ a společně s vojáky se rozšířily do celého světa.

Již v roce 1916 vyšel v amerických novinách článek, který radil: „Máte starosti? Žvýkejte. Nemůžete spát? Žvýkejte. Jste deprimováni? Žvýkejte.“ Ve 40. letech 20. století pak čtyřletá studie na newyorské Barnard College zjistila, že žvýkání snižuje psychické napětí, v New York Times tehdy napsali: „Ten, kdo žvýká, se lépe uvolní a odvede více práce.“ V roce 2006 byl založen Wrigley Science Institute se záměrem financovat rozsáhlý výzkum, zaměřený na přínosy žvýkání.

Výsledky byly poněkud smíšené. Podle nich žvýkání nemělo výrazný vliv na paměť, prokázalo se ale zvýšení bdělosti a udržení pozornosti, a to zhruba o 10 %. Výzkum přinesl také důkazy, že žvýkačka snižuje stres, v laboratorních podmínkách se prokázalo zmírnění hladiny stresu při veřejném projevu i testu z matematiky. Navíc lidé, kteří žvýkali před plánovanou operací, vykazovali významně nižší míru úzkosti.

Navzdory různým studiím a dlouholetým analýzám neznají vědci dosud zcela jednoznačnou odpověď na otázku, jakým způsobem může obyčejné žvýkání zlepšit duševní rozpoložení nebo zmírnit pocity úzkosti či strachu. Jedna z teorií říká, že žvýkání zvyšuje průtok krve do mozku, čímž přispívá k podpoře kognitivních funkcí, jiná zase poukazuje na aktivaci čelistí a obličejových svalů, která může souviset s lepším udržením pozornosti.

Další hypotézou pak je, že žvýkání jednoduše odvádí pozornost od stresujících podnětů a funguje na podobném principu jako třeba mačkání antistresového míčku nebo cvakání propiskou – drobné a opakující se pohyby pomáhají soustředit se, zlepšit výkon nebo přispívají ke zklidnění.

Triky proti stresu, které fungují na počkání. Koukejte do modré a zkuste čmeláčí dech