Článek
Proč by se měla „proměna ženy v matku“ nějak řešit? Vždyť je to samozřejmé a přirozené a vlastně o nic nejde… Odborníci ale víc a víc upozorňují, že takzvaná matrescence je zásadní vývojová fáze v životě ženy, srovnatelná s adolescencí. Tento komplexní proces začíná před porodem a pokračuje i po narození dítěte. Matkám se mění nejen tělo, ale i mozek, emoce, vztahy… Často se v sobě nemůžou vyznat, mají pocit, že selhaly.
Matrescence je podobná adolescenci
„Přirovnání k adolescenci je překvapivě přesné: i v tomto případě dochází k výrazným hormonálním změnám, přestavbě mozku a přehodnocování identity. Žena se nestává ‚jen mámou‘, prochází hlubokou transformací, hledá, kým je v nové roli,“ vysvětluje psychoterapeutka Petra Taye, působící na online platformě Hedepy.
- Z neurobiologického hlediska se ví, že mateřství skutečně mění mozek. Posilují se oblasti spojené s empatií, vnímáním potřeb druhých a citlivostí na podněty. Psychologicky jde o období zvýšené zranitelnosti i potenciálu růstu.
- Podle psycholožky a terapeutky Julie Janošíkové z platformy Terapie.cz se mozek i psychika adaptují na novou životní roli. „Rozdíl ale spočívá v načasování změn: adolescence probíhá několik let, přechod k mateřství je často velmi rychlý a intenzivní, s menším prostorem pro adaptaci.“ Dospívání je spojené s osamostatňováním, mateřství přináší vysokou míru odpovědnosti a závislosti na potřebách dítěte, matka dlouhodobě funguje v režimu zvýšené pohotovosti a citlivosti.
Být matka je náročné, i když je to „přirozené“
Společenský narativ je jasný: matka je šťastná, naplněná a vše pro ni je intuitivní. Proč je to tedy mnohdy náročné? „Mateřství je přirozené biologicky, ale psychologicky a sociálně velmi komplexní,“ vysvětluje Petra Taye. Žena se ocitá v nové roli, která zasahuje všechny oblasti života.
Podle Julie Janošíkové musí matky často přehodnotit, kým vlastně jsou. „Dosavadní život, ve kterém měly relativně jasnou roli, strukturu i kontrolu, se proměnil, ‚staré já‘ jako by přestalo existovat. Cítí lásku a naplnění, ale i úzkost, nejistotu nebo pochybnosti o vlastních schopnostech,“ říká. Tato ambivalence není známka selhání, jde o běžnou součást adaptačního procesu.
Žena se nestává „psychologickou matkou“ ani početím, ani porodem. Je to dlouhodobý proces plný změnFoto: Laia Balart, Shutterstock.com
Jak probíhá matrescence
Představa, že se matkou žena stane „lusknutím prstu“ a jediné, co bude řešit, je pár kilo navíc po porodu, je mylná. Matrescence se dotýká několika rovin zároveň:
- tělesné (změna těla, hormonální výkyvy, únava),
- emoční (intenzivnější prožívání, citlivost, někdy úzkost nebo smutek),
- identitní (otázky Kdo jsem teď? Co ze mě zůstalo? Jak skloubit staré a nové já?),
- vztahové (proměna partnerství, vztahů s rodiči, přáteli),
- existenciální (přehodnocení hodnot, priorit, smyslu).
„Současně se žena učí rozumět dítěti, jehož signály zpočátku nemusejí být srozumitelné. To může posilovat nejistotu a pocit, že neví, co dělá. Postupně se ale vytváří vztah i jistota v rodičovské roli,“ uklidňuje Julie Janošíková.
Jak se vyrovnat se změnou i ztrátou kontroly
Lze se vyrovnat s pocitem, že nic není jako dřív? „Pocit ztráty kontroly má několik zdrojů: omezení osobní svobody a možnosti plánovat a rozhodovat se podle sebe, závislost na pomoci druhých a podobně. Neexistují jasná mateřská pravidla, každé dítě je jiné, vztah mezi matkou a dítětem se teprve vytváří,“ vysvětluje Julie Janošíková.
Co pomáhá podle Petry Taye? Přijmout, že určitou míru chaosu nelze eliminovat. Malé rituály, krátký čas pro sebe. Sdílet zkušenost s jinými ženami. Nebýt na to sama. „Nejde o to ‚zvládnout mateřství dokonale‘, ale najít si vlastní způsob, jak v něm být.“
