Pět užitečných drobností, jak být pozitivnějším člověkem, aniž byste se museli přetvařovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Slýcháte často poznámky typu „Mysli trochu pozitivněji“, „Zkus se zaměřit na lepší stránky“, nebo dokonce „Proč musíš všechno jen kritizovat?“ Nejste sami. Mnoho lidí má přirozený sklon očekávat spíše to horší – ne proto, že by chtěli, ale protože jednoduše nevědí, jak přenastavit svou mysl tak, aby směřovala k pozitivnějšímu uvažování a nebyla svázaná přehnanými obavami či úzkostmi.

Lidstvo je biologicky naprogramováno spíše k negativnímu myšlení, mozek se více zaměřuje na potenciální problémy, hrozby a ty nejhorší scénáře. I když se vám objektivně daří, vaše mysl přesto stále hledá a našeptává, co by se mohlo pokazit. Zcela jistě to ale neznamená, že jste odsouzeni k chronickému pesimismu, existují totiž možnosti, jak na sobě zapracovat a naučit se „vidět sklenici spíše poloplnou než poloprázdnou“. Tady jsou některé z nich, mohou být užitečné.

Nemusíte být nepřetržitě dramaticky veselí a rozjásaní jako protagonisté televizních reklam, abyste přesvědčili okolí i svou hlavu, že se tak skutečně cítíte. Sklony k negativismu nevymažete ze dne na den, předstíraná radost a bezstarostnost vám psychicky ničím neprospějí. Jednoduše nic nehrajte a buďte sami sebou, už to je výborný začátek.

Pokuste se odstranit ze své mluvy zažité fráze, které jste zvyklí automaticky používat, jako například „Stejně to zase špatně dopadne“ nebo „To nemá cenu ani zkoušet“. Že to ničemu nepomáhá, je asi celkem jasné. Pozor ale také na opačný extrém typu „Všechno bude prostě skvělé“, to také nemusí být realistická úvaha.

Zlatá střední cesta je vždy nejideálnější. Snažte se nevidět svět kolem sebe výhradně jako „černý“ nebo „bílý“, občas může být fajn i šedá varianta. Jak trénovat? Začněte tím, že vyhodíte ze svého slovníku slova jako „nikdy“ a „vždycky“, vnímejte dění kolem sebe logicky, zároveň ale s nadhledem a bez zbytečné sebekritiky.

Špatné věci se bohužel občas dějí, to je zkrátka život. Může se s vámi rozejít partner, dostanete výpověď v práci, děti nepřijmou na vysněnou školu… A i když se snažíte myšlenky na to, že všechno určitě dopadne špatně, ve své hlavě potlačovat, většinou to příliš nefunguje. Řešením, které může pomoci zmírnit nejistotu, strach a stres, je připravit si záložní scénář pro případ „co když se stane tohle“. Zamyslete se nad tím, čeho se skutečně nejvíce obáváte, a sepište si „plán B“ – co bude dál, jaké jsou možnosti a řešení? Hrozba poté přestane působit tolik děsivým a ochromujícím způsobem.

Ve chvílích, kdy vám je takzvaně ouvej a v hlavě hýří černé myšlenky, není na škodu si zavzpomínat a uvědomit si, že už jste nejspíše přežili i horší situace. Díky takové vnitřní revizi snadněji ovládnete a usměrníte negativní a pesimistické úvahy a posílíte vědomí, že jste schopni překonat cokoli nepříjemného, co by vás mohlo potkat.

Vzpomeňte si na první rozchod, kdy jste byli přesvědčeni, že vám pukne srdce, na první neúspěšný pracovní pohovor nebo trapas při důležité zkoušce… Bylo to strašné, ale svět se nezbořil, že? Právě podobné vzpomínky jsou důkazem, že i další těžké chvilky přejdou – a posílí vás.

Drobné úspěchy a zdánlivě nepatrná vítězství se snadno přehlédnou. Je dobré uvědomit si, že zdaleka ne každý uběhne maraton, může si dovolit koupit nejluxusnější model auta nebo obří vilu, případně dělat generálního ředitele. Když se ve vašem životě neděje nic „velkého“, můžete lehce sklouznout k pocitu, že se vám vlastně vůbec nic nedaří. Jenže čekání na nějaké velkolepé „highlighty“ je spolehlivým receptem na věčnou nespokojenost.

Mnohem lepší je každý den cíleně vnímat aspoň jednu malou věc, která se vám povedla a dopadla lépe, než jste čekali. Ať už je to povedený domácí koláč, skvělý film v kině, úžasné šaty pořízené ve výhodné slevě, slunce na obloze po týdnu deště… Sbírejte zdánlivé drobnosti, naučíte tak svůj mozek zaměřovat se na to, co se daří a funguje.

Být pořád v pohodě je proti přírodě. Je normální cítit se „pod psa“. Ale jen občas