Ženy, které se nebály změny: Advanture wives

Když mají lidé žijící ve městě už dost ruchu, lidí a chaosu, stěhují se na venkov. Někteří i na úplnou samotu. Baru a Kathi se poznaly na cestách, domovem obou žen v té době již byl celý svět.

Cestovaly v karavanu, ale nedávno se rozhodly usadit, i když tak trochu po svém. Advanture wives mají změnu jako součást života, za rok možná budou žít zase úplně jinak. Nejen o tom jsme si povídaly s Baru.

Kdo se skrývá za instagramovým profilem @advanture_wives? 

Jsme Baru a Kathi, vášnivé cestovatelky, které se snaží žít v co největším souladu s přírodou. Teď si stavíme malou chatku na jihu Portugalska, kde chceme zkusit žít maximálně soběstačně, co se energie a jídla týče.

Jak jste se poznaly? Byla to láska na první pohled?

Spíše na druhý. První den jsme vnímaly jedna druhou spíš jako konkurenci. Ale jen do té doby, než jsme spolu začaly pracovat na projektu. A brzy se to změnilo na oboustrannou zamilovanost. Jen ještě trvalo nějakou dobu, než jsme si to uvědomily.

Obě jste žily trochu jinak už předtím, než jste se poznaly, je to tak?

Přesně tak. Já jsem celý rok předtím, než jsem potkala Kathi, cestovala přes stránku Workaway, což je dobrovolnická platforma. Pomáhala jsem na různých místech Evropy, za ubytování a stravu. A za celý ten rok jsem tehdy utratila jen tři tisíce, protože jsem se přemísťovala stopem a zbytek jsem měla zajištěný. Měla jsem s sebou jen batoh a psa a bylo to naprosto úžasné. Kathi cestovala tak nějak vždycky a občas taky pracovala přes Workaway. Právě přes tento projekt jsme se potkaly.

Říká se, že dovolená prověří vztah jako máloco. Nebály jste se vyrazit spolu na cesty? Obě jste byly zvyklé cestovat spíš na vlastní pěst.

To je pravda. My jsme se asi měsíc od seznámení sestěhovaly do dodávky a chtěly jsme jet na malý výlet, abychom zjistily, co to mezi námi je. A už jsme se nerozdělily. Prověřily jsme náš vztah i v celkem zajímavých situacích.

Ale my jsme obě hodně přizpůsobivé, takže větší problémy nenastaly. Samozřejmě to nebylo vždy snadné. Přece jen jsme najednou bydlely na pěti metrech čtverečních.

Co považujete za vaši největší životní změnu?

Životních změn jsme měly obě více. První byla odejít z práce a začít žít jinak. To jsme udělaly obě nezávisle na sobě. Co se týče velké společné změny, tak to byla asi koupě pozemku na jihu Portugalska a stavba naší chatky, kde se chceme částečně usadit.

Z jaké práce jste odcházely? 

Kathi předtím dostudovala školu na vychovatelku a začala pracovat. „Normální“ život si tolik neužívala, něco jí chybělo a našla to pak v cestování. Svobodu rozhodování, nemuset čekat na dny dovolené a hlavně nebýt tolik ve stresu.

U mě šlo o něco podobného. Předtím jsem pracovala na Žofíně v organizaci svateb a dalších akcí. Práce mě moc bavila, ale chtěla jsem něco zažít. Nejdříve jsem plánovala cestu na tři měsíce a pak návrat k běžnému životu. Což se ale nikdy nestalo, protože takhle jsem šťastná a naučila jsem se poslouchat sama sebe.

Nyní jste se tak trochu usadily, ale dříve jste byly dost v pohybu. Jaký typ cestovatelek jste?

S tím slovem „usadily“ bych to úplně nepřeháněla. My jsme obě nomádky. Samozřejmě tady to máme moc rády a tvoříme si tu domov, ale jakmile to bude zase možné, máme naplánovaných spoustu cest. Jinak náš typ cestovaní je spíše dobrodružný. Kempování nadivoko, poznávání nových míst, nových lidí, občas busking, tedy hraní hudby na ulici, workaway. Málokdy jsou dva dny stejné.

Které země jste procestovaly a kde se vám nejvíc líbilo? 

Procestovaly jsme celou jižní část Evropy, náš nejoblíbenější trip byl na Balkán. V každé zemi jsme většinou minimálně tři týdny až půl roku. A poznáváme spíše přírodu. Občas si zajedeme i do města, ale tak devadesát procent času trávíme úplně mimo civilizaci. Pod hvězdami.

Co vás tedy vedlo k tomu usadit se?

Chtěly jsme mít jedno místo, které bude naše, kam se budeme vracet z cest a cítit se jako doma. Věděly jsme, že to bude buď Španělsko nebo Portugalsko, kvůli klimatu. Nakonec vyhrálo Portugalsko, protože jsme objevily úžasný pozemek, který je součástí veganského sousedství.

Říkala jste, že s cestováním jste rozhodně neskončily...

To určitě ne. Jen bude zase možnost cestovat bez množství šílených omezení, vydáme se na cesty. Do té doby si ale moc užíváme čas na našem pozemku.

Liší se teď třeba způsob vydělávání peněz oproti době, kdy jste na cestách? 

Vlastně je to pořád stejné. Přibližně jednou za rok jedeme někam pracovat. Norsko nebo Německo. Já si najdu sezonní práci a beru hodně přesčasů. Kathi pracuje ve škole jako zástup. Pracujeme většinou dva měsíce a z toho pak žijeme, dokud nám peníze nedojdou. S naším životním stylem utrácíme jen za jídlo a občas za benzín, takže se nám každý rok povede i dost peněz ušetřit.

Co považujete za největší dobrodružství svého života?

Asi naše manželství. Obě jsme dříve hloupě věřily, že je to závazek, se kterým dobrodružství končí. Pak jsme se potkaly a najednou to dávalo smysl. A dobrodružství teprve začalo. Každý den je lepší a lepší.

Co jsou vaše nej zážitky a na co byste raději zapomněly?

Asi bychom nejraději zapomněly na to, jak nám v Praze vykradli celou dodávku a rozbili celý interiér. Začaly jsme se bát. Nej zážitků máme ale spoustu. Vzpomínám třeba, jak jsme kvůli zbytečnému strachu jednu noc v Albánii zajely na policejní stanici, jestli nemůžeme zaparkovat u nich. Skončilo to velkou párty, hrálo se na kytaru a dodnes nás šéf policejní stanice sleduje na Instagramu.

Poslední rok byl pro celý svět jednou velkou změnou, jak zasáhla koronavirová pandemie vás? 

Kathi přišla o práci, kam se vždy vracela. A já zase pracuji často v restauracích, takže nevíme, kdy budeme mít možnost něco vydělat. Zažily jsme lockdown v Německu a ta celková atmosféra nám dala hodně zabrat. Hlavně když uzavřeli veškeré hranice. To teď v Portugalsku vůbec nepociťujeme. A taky nás trápí, že nemůžeme navštívit rodinu. Ale to se týká ve světě snad úplně všech.

Kde se vidíte za rok, za pět nebo za deset let?

V následujících letech bychom rády dlouhodobě investovaly. A máme v plánu, až bude domek hotový, najít někoho ve Státech, s kým si na nějaký čas domy vyměníme. Tímto způsobem zkusíme žít na více různých místech. Dlouhodobé plány nemáme, my jsme dost spontánní a často se pro něco rozhodneme ze dne na den.

Ač žijeme v moderní společnosti, stává se vám, že narazíte na předsudky? Je něco, s čím se musíte jako lesbický pár potýkat?

Bohužel se tohle stále děje. Nejen předsudky, ale hlavně právní nerovnost je problematická. Hlavně co se týče společného jmění. Což se nás bude týkat při investicích nebo koupích. Momentálně jsem vdaná v Německu, v ČR to nemám uznané. A pořád je ve světě spoustu homofobů.

Působíte velmi harmonicky, hádáte se někdy?

Já myslím, že velmi harmonické i jsme. To ale neznamená, že se nikdy nehádáme. Ale každá hádka nás nakonec ještě sblíží, protože si ji spolu projdeme zpětně a zjistíme, co ji způsobilo a proč jsme reagovaly určitým způsobem. My věříme, že občasné zdravé hádky jsou důležité.

Jak vypadá váš běžný den?

Každý den jinak, záleží kde jsme. Ale třeba teď míváme pozdní pomalé snídaně, celý den pracujeme a pak máme večerní procházku tady na kopcích, kde máme neuvěřitelně nádherný západ slunce.

Svůj život sdílíte, proč jste se rozhodly být aktivní na sociální síti?

Kamarádka nás pošťouchla, abychom lidi inspirovaly a ukázaly, že se nemusí bát jít za svými sny. Vůbec jsme nečekaly, že se nám tak rozroste komunita skvělých lidí.

Coming out dítěte podle psycholožky? Těžký i pro rodiče!