Alzheimera nemůže mít třicátník aneb 7 mýtů o obávané nemoci

Alzheimer patří mezi choroby, které lékaři stále ještě nedokázali plně objasnit. Avšak o pár věcech, které byly svého času považovány za pravdu, už dnes víme, že rozhodně neplatí. Podívejte se, zda mylně nevěříte některému mýtu o Alzheimerově nemoci.

Asi nejrozšířenější mýtus souvisí s věkem. Mnoho lidí se domnívá, že se jedná výhradně o problém seniorů. Ačkoli je opravdu většina nemocných ve věku 65 let a více, nedá se stoprocentně vyloučit, že alzheimer postihne třicátníka. Ve skutečnosti přibližně čtyři až pět procent nemocných tvoří lidé ve věku 30 až 49 let.

Propuknutí nemoci v tak mladém věku se spojuje s genetickou dispozicí v kombinaci s velkou stresovou zátěží, depresemi, případně jinými psychickými problémy. Ženy, které začnou symptomy vnímat na prahu padesátky, mohou k možným podnětům přičíst také důsledky menopauzy.

Aktivní životní styl, zdravá a vyvážená strava a omezení užívání návykových látek jsou jistě ulehčující okolnosti. V poslední době lékaři dokonce zjišťují, že některé složky výživy, udržování nízké hladiny cholesterolu a krevního cukru a další faktory mohou riziko onemocnění opravdu mírně redukovat. Každopádně je naivní si myslet, že když budete mít ukázkovou životosprávu, alzheimer se vás netýká. Na rovinu: tato opatření nehrají úplně nejzásadnější úlohu.

Ve skutečnosti zatím nebyla odhalena konkrétní příčina nemoci. Obecně se jedná o řadu biologických i vnějších faktorů, které způsobí, že se potíže projeví u konkrétního člověka. Přestože genetické předpoklady mohou hrát určitou roli, pouze sedm až osm procent případů je prokazatelně dědičných.

Často se Alzheimerova choroba označuje jednoduše jako demence. Tahle dvě pojmenování ale neznamenají totéž. Demence zahrnuje celou řadu symptomů souvisejících s poruchami mozku, je to třeba ztráta paměti, problémy s komunikací, zhoršené vnímání, koncentrace a uvažování. Alzheimerova nemoc je pouze jedním z mnoha druhů demence – ovšem tvoří plných 70 procent případů.

V sedmdesátých letech se objevila odvážná teorie, že Alzheimerovu chorobu způsobuje hliník. Jevilo se to jako alarmující problém a mezi rizikové faktory se dostaly hrnce, pánve nebo třeba plechovky na nápoje. Teorie vzešla z pár studií, které tvrdily, že v mozku lidí s alzheimerem se vyskytují vyšší hladiny hliníku. Nicméně v návaznosti na tuto hypotézu byla provedena dlouhá řada výzkumů a žádný neprokázal, že by kontakt s hliníkem měl být v tomto ohledu nebezpečný.

Na sklonku tisíciletí se na pranýř dostala umělá sladidla a alzheimer se začal přičítat konzumaci aspartamu jakožto nejrozšířenějšímu umělému sladidlu. Opět následovaly desítky studií, z nichž ani jedna tento předpoklad nepotvrdila.

Na Alzheimerovu nemoc se umírá a nezemřou na něj jen ti nemocní, které dříve dostihne něco jiného. Choroba sice neohrožuje život bezprostředně, to však neznamená, že nezabíjí. Ničí mozkové buňky a způsobuje pomalý a bolestivý rozpad osobnosti. Lidé zpravidla umírají do dvaceti let po propuknutí nemoci. Jejich mozek postupně odumírá, až vypoví službu úplně.

Onemocněl alzheimerem někdo z vašich blízkých?