Článek
„Vítejte u mě na ranči,“ zve do své milované zelené oázy nadšený zahrádkář Dalibor Janda. Ale nebylo to tak vždy. Pochází z Drahotuš na Moravě, kde jako kluk poznal zahradničení v té nejméně romantické podobě. „Tatínek mi vždycky říkal: než půjdeš ven, musíš posbírat jablka, posekat trávu a takové věci. Takže jsem byl vždycky naštvaný a tu obrovskou zahradu jsem nenáviděl.“
Právě tam se ale naučil spoustu dovedností, které využívá – třeba stříhání stromků. Dnes si v Praze dělá všechno po svém. S pokorou přitom říká, že není žádný zahradník, ale kutil. „Pěstuju, sedím, bavím se tím, relaxuju – a je to takové moje království.“ Tak pojďte nahlédnout, co všechno se tady ukrývá…
Zahradní novinky s kouzlem vzpomínek
Zahrada není pro Dalibora Jandu jen koníček, ale také způsob, jak zůstat v pohybu: „Důležitý je, že člověk dělá nějakou fyzickou práci, aby jen neseděl.“ Večer všechno obejde a zalije. A stejně jako v životě i tady přicházejí radostné i méně povedené chvíle. „Mám radost, když to roste, když to kvete, když se mi to daří. A jsem samozřejmě trošku smutný, když mi náhodou něco nefunguje, protože se většinou pouštím do nějakých nových kytek, které neznám.“
Letos mu ale novinky dělají radost. Jednou z nich je zmijovec, u kterého zpěvák zpočátku vůbec nevěřil, že z podivné hranaté cibule něco vzejde. „Říkal jsem si, sakra, z toho nemůže nic vyrůst,“ směje se. Pak se ale během pouhých čtrnácti dnů objevil nečekaný výhon a postupně se krásně rozvinul. A právě podobná překvapení ho na zahradničení baví.
Mimo toho se těší i z citronových begonií. Doporučila mu je známá zahradnice, jejich příběh však sahá mnohem dál – až do dětství na Moravě. Vedle jejich domu měl zahradnictví jeden starý pán a právě z těchto begonií si prý připravoval salát. „Je to takové kyselkavé, jako šťovík, co jsme jedli jako děcka.“ Dnes Dalibora Jandu na zářivých květinách vedle vzpomínky na dětství fascinuje také jejich krása.
Hvězdy sociálních sítí? Okurky!
Zpěvák se může pochlubit i bohatou úrodou ovocných stromů, zejména třešní, kterých se urodilo opravdu požehnaně. Bylo jich tolik, že nakonec přestal řešit i špačky a kosy. „To byla hrůza. Tam na tom byly snad možná dvě tuny třešní,“ ukazuje s úsměvem.
Jeho skutečnou vášní je ale pěstování melounů. Vloni mu jich vyrostlo čtrnáct – a letos to vypadá podobně. Jsou pěkně v rohu zahrady, pod nimi je černá fólie, která pomáhá udržet teplo.
A pak jsou tu okurky – nečekané hvězdy sociálních sítí! „Když si dám na facebook nové okurky, tak to má 1,5 milionu zhlédnutí. Když tam dám nový videoklip, tak jenom 150 tisíc. Takže jsem se rozhodl, že až budu sklízet ty okurky, rajčata nebo melouny, tak u toho budu zpívat novou písničku,“ říká s humorem Dalibor Janda.
Vášeň pro motýly
Zahradu mimo jiné zkrášlují motýlí keře, které mají pro zpěváka speciální význam. Motýly totiž sbíral už jako kluk a kdysi měl sbírku čítající kolem tisícovky exemplářů. Když v roce 1977 odešel z Moravy do Prahy za hudbou, většinu sbírky přenechal řediteli školy. „Nechal jsem si tak tři krabice, ty mám dodneška.“
Na některé úlovky nikdy nezapomene. Třeba na martináče hrušňového, kterého chytil jako zhruba čtrnáctiletý kluk o prázdninách u babičky na Slovensku, nebo na vzácného bělopáska topolového. A stejné vzrušení v něm motýli vyvolávají dodnes. „Když přiletí otakárek fenyklový nebo ovocný, tak mi ještě teďka začne bušit srdce. Takový ten hezký pocit. Je to v podstatě takové vzrůšo,“ svěřuje se Dalibor Janda.
Když se zahrada promění v malé muzeum
Příroda ale není jediná vášeň, která touto zahradou prostupuje. Stačí se rozhlédnout a člověk má pocit, že se ocitl v muzeu pod širým nebem. Mezi stromy tu stojí panovníci jako Karel IV. nebo Rudolf II., nechybí socha moai z Velikonočních ostrovů ani Švejk, kterého má zpěvák obzvlášť v oblibě. Je tu také pyramida, hodně miniatur nebo velký lev u jezírka. „Ten lev jde vlastně do jezírka pít, ale ještě tam nedošel. Od vody ho dělí sotva tři kroky,“ vypráví hrdý zahradník.
Právě jezírko je jednou z krás zahrady. Ryby sice nepatří mezi zpěvákovy největší vášně, k vodě zkrátka patří. A největším králem je tady jednoznačně jeseter. „Je to krásný albín a má něco přes půl metru,“ pochvaluje si zpěvák hitů Hurikán či Žít jako kaskadér.
