Dcery žárlí na své moderní matky. Nesmysl? Realita!

Do Mariky by jen málokdo řekl, že má skoro dospělou dceru. Štíhlá postava, moderní krátký sestřih, šmrncovní oblečení a smysl pro humor. „Tvoje mamka je fakt hustá,“ slýchá od kamarádů Maričina sedmnáctiletá dcera Zuzka.

Jejich obdiv ale dívku vůbec netěší, spíš naopak. Zdá se, že na svojí pěkné a úspěšné mamince nevidí vůbec nic dobrého. Když si přivedla domů přítele, byla z toho hádka: pustil se s Marikou do zaujatého hovoru o novém filmu a uražená Zuzka s výkřikem „bavte se dobře“ odkráčela středem a práskla za sebou dveřmi.

„Nechápu to. Člověk by řekl, že bude ráda, že se za mě nemusí stydět, jako jsem se mockrát styděla za svoji mámu já. Ona mě ale stírá, jak jen může, nechce se mnou nikam jít a všechno mi zkritizuje. Kdyby to nebyl takový nesmysl, řekla bych, že snad na mě žárlí,“ kroutí nešťastně hlavou Marika.

Tím nejspíš uhodila hřebíček na hlavičku. Ženská žárlivost mezi matkou a dcerou je něco, o čem se příliš nemluví, to ale neznamená, že k ní nedochází – třeba když dcera soupeří s matkou o pozornost otce nebo když si matka ve srovnání s mládím své dcery bolestně uvědomuje, jak se na ní samotné podepsal plynoucí čas.

„A stejně tak může dcera závidět své matce. V komplikovaném období dospívání, kdy se cítí nejistá, bojuje s pupínky a s prvními – a ne vždycky ideálními – sexuálními zkušenostmi, jí může matka připadat jako nedostižný, a proto nenáviděný ideál,“ potvrzuje rodinná poradkyně Ludmila Jandová.

Dnešní matka-čtyřicátnice může hravě vypadat na třicet. Už přesně ví, jak se obléknout a nalíčit, má rozjetou kariéru a dostatečnou sebedůvěru... zatímco její dospívající dcera se plácá v mindrácích, spolužačka jí právě přebrala kluka a ve škole vyhrožují propadnutím. No není to k zbláznění?

A pokud navíc matka – s tím nejlepším úmyslem – jeví snahu svému „ošklivému kačátku“ poradit a pomoci, je na vztek, hádky a provokace zaděláno.

„V tomto věku každá dívka hledá sama sebe, svou ženskou identitu. Musí se zákonitě konfrontovat s dospělými kolem sebe a oddělit se od nich. Není to vůbec lehké. Myslím, že prvotní příčinou problémů může být to, když matka s dcerou nepřestane mluvit jako s dítětem. Dcera se pak snaží vyrovnat komunikaci na rovnocennější, což znamená, že dává najevo, že i ona má právo matku kritizovat,“ vysvětluje psycholožka Zdeňka Sládečková.

Pocitům žárlivosti není možné úplně zabránit. Přesto je matka může alespoň zmírnit, pokud si uvědomí, co asi dcera cítí.

„Doporučovala bych, aby si matka s dcerou v příhodné chvíli promluvila o tom, co jim vzájemně na jednání té druhé vadí. Matka ať naslouchá pozorně a snaží se vžít do toho, co její dcera říká. Ať je vstřícná a ptá se, co by měla dělat jinak. Sama má ale také právo říct, co ji zraňuje,“ radí Zdeňka Sládečková.

A my k tomu dodáváme: Nechte ji žít. I když má úplně nemožnou barvu vlasů a nosí džíny, ze kterých jí lezou špeky, nekomentujte to. Pokud jste někde spolu, nezastiňujte ji svými vědomostmi a nedávejte najevo převahu (i když se vám zdá, že někdy plácá hlouposti o věcech, o kterých nic neví). Chvalte ji, i když to někdy vypadá, že není za co.

A její projevy vzdoru berte s klidem. Za nějaký čas se vám místo žárlivé puberťačky vrátí chytrá a milá přítelkyně.