Článek
Již ve starověku znám byl půst jako blahodárný prostředek pro tělo i ducha. Šlechtická mládež perská a spartánská musela se cvičiti v postu. U starých národů bylo vůbec zvykem jísti jen dvakrát denně. Sokrates nazýval barbary ty, kteří jedli více než dvakrát denně. Zvyk jísti jen dvakrát denně udržel se až do středověku.
Nejez a budeš zdráv!
Prvním apoštolem střídmosti jako prostředku léčivého stal se benátský šlechtic Cornaro, jenž žil v době reformace a napsal spis „Slunné stáří čili pojednání stoletého muže o umění střídmě žíti". Spis ten ještě dnes stojí za přečtení. Cornaro přivodil si ve 40. roce svým nezřízeným životem těžkou, vleklou chorobu, proti níž veškeré léčení bylo marné. Na radu lékařů stal se neobyčejně střídmým a během jednoho roku zbavil se své choroby. Střídmost v jídle i pití zachovával po celý život a těšil se neobyčejnému zdraví a svěžesti duševní až do věku 100 let. Jeho životospráva byla ovšem úžasně střídmá. Jedl jen dvakrát denně a potrava jeho sestávala z chleba, masa, žloutku a polévky a nepřekročila nikdy 375 gramů za den. Ve vysokém stáří dal se přemluviti svými přáteli a zvýšil denní množství potravy o 60 gramů. Avšak již za 8 dní ztratil veselou náladu. Za několik dní upadl v těžkou, horečnatou chorobu, jež ho upoutala na lůžko po několik týdnů. Tato příhoda ho teprve důkladně přesvědčila, že střídmost chrání nejlépe člověka před chorobami. Usnul na věky doslova ve věku 100 let.
Vlastní léčba hladem objevila se teprve v novější době. Směrodatný byl pokus amerického lékaře dr. Tannera, jenž roku 1880 pod přísným lékařským dohledem postil se 40 dní. Tento pokus byl tehdy pokládán za životu nebezpečný a psalo se o něm v novinách jako nějakém divu přírody. Dr. Tanner sám trpíval poruchami zažívacími, hladověním zmizely však rázem všechny obtíže. Pokládal půst za universální prostředek proti všem chorobám a tvrdil, že omlazuje tělesné i duševní síly, tím, že zbavuje tělo všech nahromaděných strusek a nečistot.
Zajímavé studie o hladovění konal ruský státní rada dr. Seeland. Pozoroval příznivý vliv občasného hladovění u kuřat; dvě skupiny kuřat byly krmeny úplně stejně, až na to, že jedna z nich byla občas ponechána o hladu. Kuřata této skupiny byla mnohem vyvinutější a těžší než ostatní!
Příště se s téměř sto let starým Domácím lékařem podíváme na to, jak zatočit s metlou lidstva - alkoholismem. A lék je blíž, než by se mohlo zdát!!!
