Jak se Jitka Kučová dostala od archeologie ke copywritingu?

Vystudovala kulturní antropologii v Plzni a později archeologii v Brně a ještě před koncem studia se jí poštěstilo najít práci přímo v oboru. Nastoupila do Muzea Vysočiny Třebíč, nejdříve jako brigádník, posléze už coby regulérní zaměstnanec. Pod svá křídla tehdy dostala archeologickou sbírku, čímž si splnila sen a dělala to, co ji opravdu bavilo.

Dnes je Jitka Kučová maminkou malého chlapečka a živí se jako copywriter. Co ji k této razantní profesní změně vedlo a jakou roli hrála Akademie podnikání pro samoživitelky?

Jitku práce naplňovala. S manželem se zároveň snažili o miminko, které si dalo trochu načas. Po třech letech nakonec otěhotněla a narodil se zdravý syn Martínek. Ještě mu ale nebyl ani rok, když od nich partner odešel: „První měsíce byly hodně náročné, ale teď vím, že my dva jsme si zkrátka nebyli souzeni a je dobře, že to rozsekl za oba.“

Těhotenství bylo rizikové a Jitka byla od třetího měsíce doma, proto si začala přivydělávat psaním článků pro různé internetové magazíny. A pokračovala v tom i po narození syna.

Jak se k psaní vůbec dostala? „Když jsem nastoupila do muzea, tak k mé práci patřila i publikační činnost. Někdy šlo o suché texty plné tabulek a odborných termínů, ale psala jsem i do regionálního tisku, kde jsem se snažila náš obor přiblížit lidem, podat vědecká fakta srozumitelně.“

Po narození syna a následném rozvodu byla ráda, že si může vydělat nějakou korunu, i když se dnes směje, jak se podceňovala, co se například finančního ohodnocení týče. Synek si hůř zvyká na nové prostředí, a ač je velmi šikovný a zná ve třech letech abecedu, tak v jiných oblastech je náročnější, třeba co se samostatnosti týče. V muzeu jí vyšli vstříc a mohla si rodičovskou dovolenou prodloužit na čtyři roky.

Původní plán byl, že Martínek půjde do školky jen na pár hodin, aby si postupně zvykl na celodenní režim a maminka se mohla vrátit do práce. Jitka Kučová totiž do práce dojížděla skoro čtyřicet kilometrů, a to znamenalo, že by syn byl ve školce od rána do večera.

Člověk míní a koronavirus mění, takže Martínek chodil do školky pár týdnů, pak si musel znovu zvykat v lednu, a v březnu se opět zavřelo: „Bylo jasné, že není šance, aby si na školku pořádně navykl, zvládal v ní být do pozdního odpoledne, a já se tím pádem mohla v létě vrátit do své práce.“

Jitce v hlavě klíčila myšlenka posunout příležitostný copywriting dál: „Dosud jsem ho brala jako přivýdělek, psaní mě ale nadchlo a každé nové zadání jsem brala jako výzvu. A témata byla velmi pestrá, od bylinek a koření až po starověký Egypt, psaní pro on-line magazíny i e-shopy. Opakovaně jsem ale narážela na nutnost mít živnostenský list. Nejsem z podnikatelského prostředí a ani v okruhu přátel nikdy nikdo nepodnikal. Nebylo koho požádat o pomoc, poptat se a poradit. A ten strach mi bránil udělat pomyslný první krok. Dokud jsem nenarazila na Akademii podnikání spadající pod Klub svobodných matek.“

Jitka věděla, že existuje Klub svobodných matek, ale nikdy se na ně neobracela. Když ale začala na internetu hledat informace o tom, jak si zařídit živnostenský list a co obnáší práce jako OSVČ, vyskočila na ni právě Akademie podnikání. A přestože si nedávala moc šanci, její přihláška uspěla: „Najednou jsem měla podporu, bylo koho se ptát. Jak s fakturami, tak s tím, co potřebuji na živnostenský úřad. Pomohlo mi to se strachem, měla jsem zpětnou vazbu a zjistila, že to až tak složité není. Akademii vděčím i za vlastní webové stránky Texty pro vás, odborný kurz na SEO a mnoho dalších záležitostí. Ale ta psychická podpora pro mě byla asi nejzásadnější.“

S archeologií je v současné době konec, ale nejdůležitější je pro ni v tuto chvíli fakt, že copywriting jí umožňuje skloubit péči o malé dítě s prací a nemusí mít výčitky, že by nevyzrálého syna dávala na celý den do školky: „Měl náročnější start do života, tak jsem šťastná za to, že mu mohu dopřát pozvolné zvykání.“

A jak vypadá její pracovní den? „Vstávám dlouho před synem a pracuji, naopak večer si jdu lehnout už s ním. Pracuji dopoledne, když ho odvedu do školky, někdy si ho vezme třeba babička na procházku, tak tu hodinku taky využiji. Je to rozkouskované, ale v porovnání s muzeem se to dá lépe zvládnout. Tam bych jezdila i na služební cesty, teď mám svobodu a jsem pánem svého času.“

Budoucí rodiče mívají hodně plánů. Které neklapnou jako první?