Článek
Že jste zatím žádný dotaz Josefu Hausmannovi na jaktovidichlap@prozeny.cz nenapsali? Martina ano! Ptá se se na to, proč ji partner opustil a velmi brzy se oženil, prakticky z trucu. Jak to vidí chlap?
Čtenářka Martina: „Ráda bych se Vás zeptala na Váš pohled na to, když se chlap ožení z trucu. Jmenuji se Martina, 11 let jsem žila s o 8 let mladším partnerem ve společné domácnosti, můj syn s ním prakticky vyrostl. Před 2 roky jsme se rozešli, když jsem objevila partnerovu nevěru. Našel si vrstevnici, ženu s pár kily navíc, vizuálně zcela odlišnou, než jaké se mu vždy líbily. Do roka si ji vzal za ženu.
Nedávno jsem ho náhodou potkala v jednom podniku, poprvé od rozchodu. Vehementně se ke mě hlásil, bavili jsme se vcelku přátelsky, do toho na mne dělal ,psí oči'. Zeptala jsem se ho, proč se ženil tak rychle, co ho k tomu vedlo, jestli ji znal podstatně déle již předtím. Tvrdil, že ne a že se oženil z trucu. Mohl byste mi prosím vysvětlit, co tento výraz z pohledu muže vlastně znamená?“
Vážená Martino, vzít si někoho z trucu je prastarý neblahý vzorec chování, vedený touhou pomstít se bývalému partnerovi. Naprosto pravidelně je (spíš dříve než později) potrestán sám mstitel, což jste již asi z reakcí vašeho bývalého muže také vyčetla.
Výraz zřejmě pochází z německého Trotz = vzdor. V historii a literatuře máme „natruc svateb“ bezpočet (třeba Scarlett v Severu proti jihu), vám budou asi bližší příklady z bulváru: Jana Brejchová (natruc M. Formanovi), Eva Olmerová (natruc otci), Naďa Urbánková (natruc J. Abrhámovi) a mnoho dalších. Nikdo se tím ke štěstí nedopracoval.
Na to, abychom (obecně) něco někomu natruc provedli, musí nám na tom někom záležet. Sňatkem z trucu si chce rozešlý partner zahojit nepříjemné emoce z předchozího nezdaru. Vstupuje tak do manželství nikoli kvůli odhodlání s někým žít až do konce života, ale kvůli tomu, že chce někomu (bývalé partnerce, rodičům…) dokázat, jak je silný, ceněný, žádaný.
Že se takový hlupák po zásluze sám potrestá, by nebylo nijak nespravedlivé. Bohužel do svého vlastnoručně ukutého neštěstí stáhne i novou partnerku, na níž se dopouští podvodu – bude ji vnímat jen jako náhradnici. Ta by si zasloužila, aby si ji někdo vzal z lásky, nikoli z trucu – pokud to ovšem ona celé nedělá pro peníze. Z vašeho dopisu se dá ale vytušit, že tohle (peníze) nebyl ten případ.
Za jeho reakcí ovšem nemusí být truc. Třeba chtěl mladší a na ten truc se jen vymlouvá, aby vás to tolik nebolelo. Navíc furiantské počiny natruc bývají podmíněny nějakým (malicherným) rozkolem. Asi jste té jeho nevěře přisuzovala větší důležitost než on, a proto se urazil. Vůbec si myslím, že kdyby ženy nedělaly kvůli mužským (většinou benigním) nevěrám tolik virválu, přežívalo by mnohem větší procento vztahů a manželství.
Vaše bilance – navzdory smutku z rozchodu – zase tak špatná není. Měla jste dlouho vedle sebe mladého koloucha, a co je víc – váš syn vyrůstal 11 let vedle mužského vzoru, ať byl jakýkoli. To je k nezaplacení a to za to stálo.
